Norská inspirace: O feminismu v demokracii (2. část)
"Vítězství pro demokracii, které musí být udrženo"
Úvodník deníku Aftenposten ze dne 11. června 2013 - tedy dne, který připadá přesně na sté výročí volebního práva žen -, zdůrazňuje historičnost události a to, že je třeba aktivně se věnovat udržování její paměti. Výdobytky politických bojů nelze považovat za automatické a přirozené.
"Kolektivní paměť je krátká. (…) Fakt, že rozhodnutí roku 1913 bylo učiněno jednomyslně a prošlo bez debaty, by nás mohlo svést k myšlence, že reforma přišla prakticky sama, zrozená z mezinárodního boje za genderovou rovnost a osvobození žen. Ve skutečnosti však byla výsledkem dekád ostrých politických bojů, poté, co byl požadavek na ženské volební právo vznesen poprvé roku 1880. (…) To, co je dnes bráno za samozřejmé, bylo dříve jinak. Demokracie může být vystavena tlaku nových sil. 22. červenec 2011[1] byla strašlivá připomínka, že takové síly existují."
Dalším důvodem pro udržování události v živé paměti je fakt, že z odkazu mohou těžit další potřebné strany.
"Co bylo historicky vytvořeno, může být zase rozptýleno a v principu i zcela ztraceno. Proto si dnes připomínáme výročí 100 let všeobecného volebního práva. V ostatních zemích, konkrétně zemích islámského světa, tento boj ještě vyhrán nebyl."
V závěru úvodníku je kladen důraz na aktuální problémy. Výročí jako akt připomínání je třeba "využít" pro řešení současné agendy "genderové rovnosti". Jedná se o akt s politickým obsahem, který ovšem není dostatečně "zpolitizován" (v originále "politisering").
"Hlas žen byl hlasem pro demokracii a rozvoj demokracie. Jak můžeme využít výročí a opět zvítězit? (…) Postrádáme oslavy, jež by braly dlouhou historickou linii vážně a jasně ukázaly, jak dnes genderová rovnost pokračuje v rodině, zaměstnání, vzdělání. (…) Rok volby[2] má politický obsah. Rychlý pohled na statistiky nám odhaluje, jak málo jsou ženy zastoupeny v exekutivě a jak výrazně na pozicích s nízkým platem a omezeným úvazkem. (…) Stále potřebujeme aktivní politizaci, a to se neobejde bez pomoci vlády."[3]
Je zde tedy otevřeně řečeno, že událost výročí je politickou otázkou, která může přispět do debaty týkající se stávající nerovnosti.
Zároveň jsou v článku opět přirozeným způsobem spojena ženská volební práva s pokrokem demokracie jako takové. Hovoří se zde o nutnosti opozice vůči "tlaku nových sil", jejichž zástupcem je masakr na ostrově Utøya - a tato opozice spočívá v neustrnutí na místě, ve vědomí nutnosti "ostrých politických bojů" v minulosti, při boji za ženská práva, stejně jako v současnosti.
Nejšťastnější země s trpkou příchutí
Zajímavý vhled může přinést spojení dvou informací, které by se běžně do souvislosti nijak nedostaly. Nejdříve citujme z úvodníku deníku Aftenposten ze dne 13. června 2013 (tedy právě dva dny po výročí) nazvaného "Norsko země štěstí"[4]:
"OSN nedávno jmenovala Norsko jako nejlepší zemi pro život.[5] (…) 96 % respondentů [současného norského šetření] odpovědělo, že jsou šťastní, že mohou žít v Norsku. (…) Norové si myslí, že se země stává lepší v 'zajišťování rovnosti mezi muži a ženami'. Je to právě tato oblast, kde byl zaznamenán největší vývoj od [šetření] roku 2010. To je potěšitelné."
Úvodník konstatuje informaci o zařazení Norska do čela žebříčku vydaného OSN, následně shrnuje informace získané z dotazníku, který se týká přímo jenom Norska a cituje z otázky týkající se "rovnosti mezi muži a ženami".
Vedle toho se pak v řadě textů můžeme setkat s tematizací nefunkčního boje za rovnost mužů a žen, resp. dosud nefunkčních oblastí v rámci tohoto boje. Zástupcem takového textu je názorový článek deníku Aftenposten "Jiné ženy"[6]:
"Tento rok slaví ženy 100 roků volebního práva. Pro řadu norských feministek má tato oslava trpkou příchuť. Ve skutečnosti máme před sebou dlouhou cestu, než se budeme moci považovat za rovné. A máme na to méně času, než by se obvykle mohlo zdát. Toto bych měla číst v novinách. Úvodníky a komentáře psané ženami by měly stát ve středu naší rovnostářské horlivosti. Psané feministkami, aby nám připomněly, že boj ještě není vyhrán."
Článek konstatuje existenci oslav historické události a upozorňuje na boj, který ještě není vyhrán - tedy odkazuje na historickou kontinuitu stále probíhajícího boje a nutnost nenechat se uchlácholit zdáním, které má ve skutečnosti trpkou příchuť.
Víme, že demokracii chceme? A co to vlastně je?
Podle norských médií to vypadá, že demokracie není dosažitelný stav, ale spíše je to ideální typ - že lze být méně nebo více demokratický. Zcela automaticky je pak pohyb k co největší demokracii něčím žádoucím, o co je třeba usilovat, a boj za ženská práva, jakožto vedoucí k větší rovnosti, je přirozenou součástí tohoto pohybu. Reflexe ženských práv se v norské společnosti nepohybuje na úrovni stanovení cílů, ale na úrovni prostředků a možností: víme, že rovnost chceme, a teď je třeba se zamyslet, jak jí dosáhnout co nejlépe.
V mediálním prostoru, jímž jsem se zabýval, je vedena zřetelná linka od abstraktního pojmu demokracie přes egalitářství, resp. universalismus, skrze něž má být demokracie v co největší míře dosaženo, až po konkrétní úrovně, na kterých je třeba tento universalismus různými způsoby zajistit právě intervencemi státu, jakožto zástupce a vykonavatele společenské solidarity.
Ženství nebo mužství je polarizující atribut, s nímž může být potenciálně nakládáno tak, aby porušoval principy spravedlivé společnosti. Zdá se, že Norové jsou na ideál rovného přístupu k právům mužů a žen nejen náležitě hrdí, ale že nadále usilují o jeho maximální prohloubení - především proto, že jejich definice demokracie tento ideál zahrnuje. Nasnadě je závěrečná otázka: Víme, že v Česku rovnost, potažmo demokracii, chceme? A víme, co to vlastně je?
[1] Datum masakru na ostrově Utøya.
[2] Jako "stemmerettsåret" neboli "volební rok" či "rok volby" je označován rok stého výročí volebního práva žen.
[3] En seier for demokratiet som må holdes i hevd. Dostupné z:
[4] Lykkelandet Norge. Dostupné z: www.aftenposten.no/meninger/leder/Lykkelandet-Norge-7229025.html#.UkG2esYqxup.
[5] Tzv. "Indexem lidského rozvoje" (Human development index, HDI) vyjadřuje OSN kvalitu lidského života pomocí ukazatelů, jako je chudoba, gramotnost, porodnost a další. V žebříčku "Human Development Report" vydávaném každoročně podle tohoto indexu se Norsko v roce 2013 umístilo na prvním místě. Zpráva je online dostupná zde: hdr.undp.org/en/media/HDR2013_EN_Summary.pdf.
[6] De andre kvinnene, Dostupné z: www.aftenposten.no/meninger/De-andre-kvinnene-7142038.html#.UkGyqMYqxup