Bankovní etika: Já na bráchu, brácha na mě
Případ manipulace sazbou LIBOR odhaluje kritická místa bankovního systému, kde může docházet k systémovým selháním.
Původně jsem chtěl napsat víceméně technický text o tom, jak vzniká sazba LIBOR a jaký je její smysl. Pak jsem se však dozvěděl, že veřejnosti byl představen oficiální míč fotbalového mistrovství světa v Brazílii. Psát se však dá o obojím a nebude to od věci.
LIBOR neboli London InterBank Offered Rate je úroková sazba, která je vypočtena jako průměr z úrokových sazeb, které by bankéři osmnácti významných londýnských bank byli ochotni akceptovat, pokud by si chtěli vypůjčit od jiné banky. LIBOR přitom není pouze jeden údaj, každý den je vybraným zástupcům bank položena otázka týkající se deseti měn, tedy hypotetické půjčky v každé z nich, a patnácti časových období, tedy hypotetické půjčky na tuto dobu (od jednoho dne po jeden rok). Z osmnácti odpovědí u každé kategorie jsou vyškrtnuty čtyři nejvyšší a čtyři nejnižší hodnoty, zbývajících deset je zprůměrováno. Výsledné sazby jsou pro značnou část finančního trhu referenční. Například velmi mocnou úrokovou sazbou je tříměsíční LIBOR amerického dolaru, pomocí kterého jsou určovány sazby velké části hypoték v USA.
Autentická soutěž
Ve středu 4. prosince Evropská komise udělila šesti americkým a evropským bankovním institucím pokutu v celkové výši 1,7 miliardy eur za manipulaci se sazbami LIBOR, EURIBOR (evropská obdoba sazby LIBOR) a TIBOR (japonská obdoba). Manipulace se pohybovaly v řádech desetin procent a byly prováděny pomocí vzájemné domluvy na znění odpovědí na výše zmíněné dotazy. Protože kurz měn je určován nabídkou a poptávkou po těchto měnách a poptávku ovlivňuje mimo jiné výše reálných úrokových sazeb, lze pomocí manipulace s úrokovými sazbami vydělat na spekulacích na měnových trzích. Tento případ není prvním, už v roce 2012 bylo v USA shledáno vinnými z obdobných manipulací přes dvacet bankéřů, ti byli propuštěni ze zaměstnání, ale k hlubší změně systému nedošlo, není to totiž tak jednoduché. Všeobecně přijímaným závěrem debat nad podobnými aférami je tvrzení, že se jedná o selhání jednotlivců. Bezpochyby tomu tak je, ale přesto, je to opravdu všechno, co k tomu lze říct?
V podstatě jde o spor o autenticitu. LIBOR vznikl v době, kdy si londýnští bankéři mohli nejen důvěřovat, ale především by se jim jakákoliv manipulace vymstila, tedy ne jim osobně, ale jejich podnikání, přece jen byli konkurenty. LIBOR v té době odrážel úvěrová rizika dotčených trhů. Podobnou autenticitu hledáme i v profesionálním sportu. Jsme ochotni akceptovat, a dá se říci, obdivujeme technologické změny, jako jsou nové míče, nové boty, nové oštěpy, nové povrchy hřišť, nová měřicí zařízení, ale to, co je nedotknutelné, je tělo sportovce. Doping je stále striktně odmítán a s většími či menšími úspěchy potírán. Soutěž by totiž přestala být autentická.
K zajímavým mezním případům dochází nejen při tréninku, kdy životospráva sportovce může být založena na nejnovějších biochemických výzkumech, přičemž není pojímána jako doping, ale i například v plavání, kde už je aktivně omezován vývoj nových plavek, protože jejich kvalita by příliš diferencovala startovní pole ještě předtím, než by byl závod odstartován. Jednoduše řečeno, snažíme se vytvářet dojem, že technologie může být oddělena od autentických projevů života, v tomto případě od soutěže mezi těly a dušemi sportovců, případně od ustavování tržní rovnováhy. Tato dichotomie už ale v mnoha oblastech neexistuje. Mně osobně to vadí. Ale jen proto, že s tím mám problém, si nebudu nalhávat, že tomu tak není. Prostě místo sportovních profesionálů vyhledávám amatéry.
Hrát bez pravidel?
Odsouzení bankéři pravděpodobně byli hamižnými, chovali se neeticky, ale jejich počínání mohlo být úspěšné jen proto, že jim to umožnilo technologické zázemí (v nejširším slova smyslu, tedy včetně právního systému). Při volání po regulaci finančních trhů nelze argumentovat nemorálností. Obdobně nechci, aby byl legálně povolen doping, a pak trestáni ti, co jej využijí, s argumentem amorality jejich chování. Boj proti dopingu je snahou regulovat systém tak, aby mělo fungování profesionálního sportu stále ještě sportovního ducha.
V případě bankéřů samozřejmě nelze mluvit o dopingu. Při sledování technologické podmíněnosti jejich kroků by se mohlo začít už u telefonu a chatu, což jsou komunikační prostředky, jejichž obsah se obvykle nearchivuje a které umožnily bankéřům domluvu na manipulacích. Na konci 19. století samozřejmě nebyly k dispozici. Tento argument by však byl příliš banální, i když by už sám o sobě dostačoval k tomu, abychom se zamysleli nad zásadním zvýšením kvóra dotazovaných bankéřů, což by manipulace i přes dnešní technologický pokrok zkomplikovalo.
Mnohem většími problémy však je dostupnost tak obrovského množství peněz a jednoduchost jeho okamžitého investování. Jedněmi z mnoha příčin jsou vzájemná provázanost bank, obrovský trh různých finančních derivátů, jejichž existence je možná jen díky počítačům schopným řešit složité algoritmy v řádech setin vteřin, obecně propojenost investičního a komerčního bankovnictví. Možnými řešeními (nad kterými je nutné teprve diskutovat) je celosvětové zavedení Tobinovy daně, tedy zdanění každé finanční transakce stržením desetiny nebo setiny (dle druhu operace) z její hodnoty, což by mnohé spekulace prováděné počítači učinilo nerentabilními, nebo legislativní oddělení investičního a komerčního bankovnictví obdobně jako v USA v roce 1933. Toto oddělení bylo postupně eliminováno v rámci liberalizace pohybu kapitálu v osmdesátých a devadesátých let.
Apel na změny v systému neznamená popírání jeho významu. Bankovnictví a finanční trhy jsou důležitou a užitečnou součástí tržní ekonomiky, stejně jako je profesionální sport důležitou součástí sportu. To však platí jen tehdy, když jsou jejich pravidla nastavena tak, aby nedegenerovala ve svět sám pro sebe.