Psychologie bytí je stále aktuální
První české vydání klasické práce O psychologii bytí jednoho z nejdůležitějších představitelů humanistické psychologie Abrahama H. Maslowa (1908-1970) nejen splácí dluh této oblasti psychologie, ale současně vychází vstříc laickému čtenáři. Maslow promlouvá srozumitelným jazykem.
Maslowova práce by možná také mohla mít podtitul Pokus o celostně-dynamický pohled na člověka. Co je jejím klíčovým pojmem? Bezpochyby sebeaktualizace. To je označení procesu, kterým se člověk vymaňuje z nezralého stavu existence, kdy jeho poznání a jednání je motivováno nedostatečně uspokojenými základními potřebami a existenciální úzkostí. Sebeaktualizovaný člověk se dostává do jistého stavu zralosti, v němž je odpovídající poznání (B-kognice) a činění založeno na vnímání světa "jaký je". Bez projekcí, předsudků, strachů a nevědomých motivací. Samozřejmě, mluvíme tu o ideálním stavu, jehož dosahuje málokdo. Ale to není rozhodující - důležitá je cesta k tomuto stavu, psychický růst, který není prost bolesti a úsilí, ale je současně spjat s radostným a plnějším prožíváním. Bytím. Sebeaktualizace je též spojena s reflexí okamžiků vhledu, jež Maslow označuje jako "vrcholné zážitky". V těchto chvílích, které mohou mít až mystickou povahu, ale obecně se vyznačují značnou intenzitou prožitku (pocit pochopení, prozření, úlevného poznání) se povznášíme nad realitu složenou ze zdánlivě nespojitelných, proti sobě stojících protikladů, a vnímáme její vyšší smysl. Metaforicky řečeno: Místo neslučitelných vjemů jednotlivých pólů plus a mínus se povzneseme nad oba póly a uvidíme molekulu. Vrcholné zážitky jsou průvodci na cestě sebeaktualizace.
Důležitým fundamentem Maslowovy psychologie je teorie potřeb, jež dělí potřeby na nižší a vyšší a postuluje, že vyšší potřeby začnou být uspokojovány až po dosažení stavu uspokojení těch nižších. Ale na rozdíl od marxistů a dalších Maslow nepovažuje ony vyšší potřeby za "nástavbu", ale vnímá jejich setrvalou přítomnost, kdy jde jen o to, za jaké situace se projeví v motivaci lidského konání. Taktéž je pro něj důležitý postulát, že každý člověk má určitou a jedinečnou povahu, která je v zásadě dobrá a má tendenci se realizovat, ale životem v nedostatku uspokojení určitých potřeb dochází k deformaci jeho vnímání a chování a tím i k psychické patologii. Je zapotřebí rozpoznat, čím kdo strádá, aby se případně mohlo začít s nápravou. Toto vše vyznívá velmi zjednodušeně a necítím se být schopen ani povolán na krátkém prostoru problematiku tohoto přístupu v psychologii podrobněji rozebírat. Maslow se zabývá i tématy a pojmy, které byly a jsou z hlediska akademické psychologie zcela jistě kontroverzní, ba možná považované za nevhodně aktivistické. Jsou to otázky hodnot, otázky definice lidskosti a jejího naplnění. Dokonce je v tomto vydání uveden pozdější dodatek s otázkou v názvu Může existovat normativní sociální psychologie?
Maslow pochopitelně odpovídá, že ano. A jeden z odstavců v závěru nenechá nikoho na pochybách o jeho nejvnitřnějším přesvědčení: "Lze také předpokládat, že by klasická ekonomická teorie založená na nedostačující teorii lidské motivace mohla být revolučně proměněna, pokud přijmeme biologickou podstatu vyšších potřeb člověka včetně impulzu k sebeaktualizaci a lásky k nejvyšším hodnotám. Jsem přesvědčen o tom, že něco podobného platí i pro politologii, sociologii a všechny společenské a sociální vědy a profese. (Tato kniha…) naznačuje některé skutečně revoluční důsledky objevu, že lidská přirozenost byla podceňována, že člověk má vyšší přirozenost, která je stejně tak 'instinktivní' jako jeho nižší přirozenost, a že tato vyšší přirozenost zahrnuje potřebu smysluplné práce, odpovědnosti, kreativity, potřebu být poctivý a spravedlivý, potřebu dělat užitečné věci a dělat je dobře. (…) Uvažovat o 'odměně' čistě z hlediska peněz je v takovém rámci nepochybně překonané. Je pravda, že uspokojení nižších potřeb je možné koupit za peníze, ale jakmile jsou tyto nižší potřeby uspokojeny, začnou lidé být motivováni pouze vyšším typem 'odměny' - pocitem sounáležitosti, náklonnosti, důstojnosti, úctou, oceněním, vážností, příležitostí k sebeaktualizaci a pěstování vyšších hodnot: pravdy, krásy, dokonalosti, spravedlnosti, znamenitosti, řádu a zákonnosti a tak dále."
Možná zní Maslowův závěr příliš aktivisticky či idealisticky, ale po přečtení jeho knihy má jistou logiku a oprávněný náboj. Humanistická psychologie, jejíž je Maslow reprezentantem a o níž říká, že se třeba jednou bude jmenovat pouze "psychologie", se snaží vytvořit třetí, komplexnější a integrující, proud, aby překonala jednostrannosti (tehdy za Maslowa) dosavadních dvou silných proudů - psychoanalýzy a behaviorismu. Není náhodou, že Maslow zmiňuje celou řadu paralel a příbuzností s teoriemi, jež považuje za synergické se svým přístupem (hlubinná psychologie, tvarová psychologie a další). Například jeho klíčový pojem sebeaktualizace má blízko k Jungovu termínu individuace.
Ani po více než čtyřiceti letech od Maslowovy smrti se nezdá, že by jeho myšlenky pozbývaly na aktuálnosti.
Abraham H. Maslow: O psychologii bytí. Přeložila Hana Antonínová. Portál, Praha 2014.
