Prstem na sklo rybám
Pavel Kotrla, známý doposud hlavně jako literární kritik a znalec literárních internetových stránek, vydává svoji první básnickou sbírku na prahu čtyřicítky. Je to knížka promyšlená, námětově a kompozičně vzácně jednotná. Už od úvodní básně Co se skrývá v Arktidě? se obrací k archetypům: "Na týdny se zahaluje do sněhových orkánů / Obklopuje se vodou. Ta voda si říká led". Také renesanční rytiny Hieronyma Cocka, použité jako ilustrace k básním, odkazují ke světu starých atlasů v dobách, kdy ještě bylo co objevovat a nad čím žasnout.
Leitmotivem sbírky je vodní živel jako cosi cizího a ne zcela poznatelného. Básník se na záložce vyznává ze svého někdejšího snu stát se námořníkem a také jeho poezie je ztělesněním věčného mužského dilematu mezi touhou po dálkách a potřebou domova. Zázemím zde může být rodina i valašská krajina, kterou autor evokuje bez povrchního folklorizování. Básnická fantazie dokáže i cestu autobusem do práce pojmout jako ohlas odysseovského mýtu.
V básních se objevují ohlasy četby, někdy až příliš zřetelně. Autor popisuje své hoře z rozumu, nejistotu v oddělování snu a skutečnosti (kdy se sen často paradoxně ukazuje být pevnější půdou, než je každodenní realita s jejími kompromisy). Věci jsou zkrátka komplikovanější, než jsme si je v chlapeckých letech představovali, a někdy nezbude než ironie: "Ty odjíždíš na tu stranu / A ty tam / Ideální manželka a ideální milenka // Být to ve francouzském filmu byli bychom spolu / Ale je to jako v čínské básni / Listí padá na tato prázdná místa".
Pavel Kotrla: Prstem na sklo rybám. Nakladatelství Dalibor Malina, Vsetín 2013, 68 stran.
