Zrod kontrakultury
Šedesátá léta minulého století přinesla fascinující výtrysk tvůrčí energie a idealismu, z něhož žije západní civilizace dodnes; zároveň ale sílí hlasy poukazující na problematické rysy tehdejší rebelie, která sice odstranila staré omyly, ale také zavedla hromadu nových. Extravagantní experimentální umění nakonec úspěšně vplynulo do řečiště kapitalistického šoubyznysu, z radikálních studentských vůdců se mnohdy stali zkorumpovaní kravaťáci. Není jistě nutno vylévat s vaničkou i dítě, jak činí například Joseph Heath a Andrew Potter v úspěšné knize Kup si svou revoltu!, již vidí v květinových dětech přímé inspirátory současné pakultury tzv. bobos (buržoazních bohémů) s jejím sebevzhlíživým pokrytectvím, kteří doma okázale třídí odpad a v zaměstnání vytváří reklamní kampaň pro naftařskou korporaci.
Dějiny kontrakultury jsou vůbec dějinami paradoxů: jako ten hudebník z Formanova filmu Taking Off, který na jedné straně vydělává na protiválečných písních a na druhé straně platí daně a tím financuje armádní rozpočet. Maoisté ve svých pamfletech oslavovali Rolling Stones jako průkopníky světové revoluce, zatímco na rudé straně železné opony byli vlasatí hudebníci pronásledovanou zvěří. Řada spřízněných duší nekriticky oslavovala rockové hvězdy jako mudrce a proroky, jejichž každou textovou hříčku je nutno hlubokomyslně analyzovat na univerzitních seminářích, zatímco třeba Rio Preisner ve svých Americanech je všechny označil za vyslance ďábla, přinášející společenský rozvrat. Je fakt, že mnozí tehdejší guruové kázali vodu a pili víno: zkusme si všechny ty vznosné proklamace o lásce a harmonii zkonfrontovat s jejich reálnými životy plnými až posedlé sebedestruktivity, projevující se zhovadilou promiskuitou a zneužíváním návykových látek. A dalším bizarním výhonkem tehdejší kontrakultury je český "androš", zakutaný tak hluboko pod zemí, že se k němu ještě nedonesla zpráva o pádu komunistického režimu, ale to je trochu jiný příběh.
Kniha Zrod kontrakultury spojuje neopakovatelnou výpověď očitého svědka s odvážným pokusem o analýzu procesů, jejichž následky tehdy byly v nedohlednu. Roszak se jako profesor sociologie snaží přijít na to, co se vlastně kolem něj děje. Vidí nejen woodstocký národ, houfně migrující z pohodlné, ale odlidštěné civilizace do přírody a obracející se k dávno zapomenutému šamanismu či východní spiritualitě, ale také celkový odvrat od racionality, zpochybňování veškerých tradic a autorit. Podle autora dosáhla technokratická společnost svých limitů, co se týče proorganizovanosti a s ní spojené míry stresu nebo využívání přírodních zdrojů (přitom viděno z dnešního úhlu pohledu byla šedesátá léta pořád venkovsky útulná), takže je hledání alternativ pochopitelné. Rozsak ale přes všechny sympatie také dokázal předvídat, že samotná kontrakultura má rovněž svoje limity, na něž dříve nebo později narazí. Komuny hippies se zaměřovaly spíše na užívání života než na vytváření alternativní organizace, směs ideologického dogmatismu a politické naivity nakonec vedla k tomu, že rebelové kapitalismus nesvrhli, ale naopak ho posílili tím, že mu dali lidskou tvář.
Podle Roszaka si poválečná Amerika kontrakulturu koneckonců vypěstovala sama (takže je logické, že její představitelé nemohli překročit svůj stín): "Hojnost však vedla k ještě závažnějším důsledkům v tom smyslu, že umožňovala rodičům vykoupit se také z požadavků svých náročných potomků. Když bylo možné poskytnout dětem vlastní pokoj, proč ne i vlastní auto, vlastní peníze, vlastní kulturu? Teorie benevolentní výchovy, kterou prosazoval dr. Spock, legitimovala shovívavost, a díky tučným výplatám bylo možné být štědrý. Výsledkem byla zcela unikátně rozmazlená generace dětí - baby boomers -, které vyrůstaly ve víře, že každá čmáranice prstíčkem, kterou přinesly domů ze školky, by měla být předmětem obdivu a každý jejich středoškolský problém by se měl stát rodinnou obsesí. Z adolescentů s volnou kupní silou v kapse se záhy stala příležitost pro obchodníky. Kultura mladých původně nepředstavovala nic víc než zboží - oblečení, nahrávky, filmy, kosmetiku. Tím byl vynalezen teenager coby nový trh. Ale tento nový trh začal u mladých lidí nebezpečně posilovat uvědomování sebe sama právě v těch letech dospívání, která se nejsnáze oddávají zadumané introspekci. Příhodný vývoj. Rebelové, kteří začínali bez příčiny, tak získali prostor, aby našli pro svou vzpouru důvodů víc než dost."
Jako by tím odpovídal na otázky rodičů z McCartneyho písně She's Leaving Home: "Obětovali jsme jí celý život, tak kde jsme udělali chybu?" - ano, právě to byla ta chyba. Mladí se na Západě bouřili nikoli z frustrace, ale spíš proto, že být proti už nepřinášelo žádná rizika. Proto byla tehdejší vzpoura tak dobromyslná a hravá, že to dnes působí až fantasticky - ale také tak povrchní, při prvním náznaku potíží se ochotně vracející ke středostavovským jistotám.
Theodore Roszak: Zrod kontrakultury: Úvahy o technokratické společnosti a mládeži v opozici. Přeložil Pavel Černovský. Malvern, Praha 2015, 321 stran.
