Živé okamžiky umění Viktora Šlajchrta
Pražské nakladatelství Pulchra vydalo sborník textů spisovatele a novináře Viktora Šlajchrta Okamžiky umění - díla, legendy, provoz.
Viktor Šlajchrt (narozen roku 1952 v Praze) vystudoval český jazyk a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Byl učitelem ve Vejprtech, uklízečem v metru, obchodním cestujícím Knižního velkoobchodu a vedoucím obchodu a propagace v nakladatelství Odeon. V letech 1992 až 2008 působil v deníku Mladá fronta, byl redaktorem týdeníku Respekt, internetového deníku Neviditelný pes, šéfredaktorem měsíčníku Bar&Man. Podílel se na textech v řadě výtvarných monografií. Sám knižně vydal sbírku poezie Pomalý pohyb (Dauphin, 1998) a esejisticky laděné svazky Suroviny laskominy (Millenium Publishing, 2000), Putování pomezím (Protis, 2008), Bankrot (Revolver Revue, 2011) a Jedna věta (Revolver Revue, 2012).
Sedm desítek textů zvolených pro sborník Okamžiky umění Šlajchrt rozčlenil do pěti oddílů - Masakr na jarmarku, Česká situace, Fotografie, architektura, design, Soukromá galerie a Environment. Šíři záběru a souvislostí naznačuje již rozsah jmenného rejstříku: obsahuje přes čtyři sta jmen. Texty Šlajchrt vybíral se záměrem, jak píše v autorské a ediční poznámce, postihnout nejen umělecké hodnoty zmiňovaných děl, ale také proměny jejich fungování na mediální, společenské i politické scéně. Nejstarší text pochází z roku 1985, nejnovější z roku 2013. Oba se týkají zapomenutého malíře Petra Hany. (Pozn. red.: Právě probíhající výstavě Petra Hany jsme se věnovali v minulém čísle KN.) V knize jsou obsaženy hlavně recenze publikací o výtvarném umění, zprávy o výstavách a projevy na vernisážích, ale také několik rozvinutých úvah na rozsáhlejší náměty.
Většina textů vznikla v letech 1995 až 2010. V největší míře byly publikovány v Respektu, ojediněle v Lidových novinách, Analogonu, Babylonu, Umění a řemeslech, eventuálně byly psány pro výstavní katalogy. Pro jejich vydání v Okamžicích umění je autor nově zrevidoval, případně upravil. Teprve jejich sdružením do knižní podoby vynikl rozměr Šlajchrtova glosování dění na naší výtvarné scéně ve vyznačených letech. Celková ediční pečlivost se projevuje také ve vztahových vazbách na původní zveřejnění jednotlivých textů. V případě autorské změny titulku je titulek původní uveden za textem a nechybí ani bibliografické údaje.
Psát o výtvarném umění je práce pro odborně vzdělaného pisatele. Šlajchrt takovým je. Nádavkem je také promovaným češtinářem, takže jím vyslovená hodnocení nejsou propadlá do obtížně srozumitelného jazyka mnohých kunsthistoriků, jeho úsudky jsou sdělné a čtivé. To je jednou z příčin, proč si mohl dovolit koncipovat tak rozvětvený sborník a ještě mít ctižádost, aby byl čten bezmála jako specifická povídková beletrie. Základem stavby všech textů je Šlajchrtova živá dikce. Stvrzením jsou tři náhodně zvolené útržky:
"Vinou potemnělých barev a nedostatečného osvětlení jsou některé malby skoro nezřetelné, tím spíš však oslovují divákovu imaginaci. Duch splývá s materiálem, legenda s relikviemi. Romantická iluze umělecké bohémy vyústila v autentické svědectví o zážitcích krajní tísně ve světě bez domova, jistoty a naděje, který je pro novodobé dějiny pochmurně charakteristický." (Alén Diviš, Galerie Rudolfinum, Praha, 10. 2. - 24. 4. 2005, pod názvem Osamělá pouť Aléna Diviše vyšlo v Respektu č. 8/2005.)
"Životní dílo každé z malířek by obstálo samo o sobě, propojení však účinnost znásobuje. Osud, který si zvolily, lze pokládat i za svérázný experiment, který každou z nich dovedl do jiných mezních oblastí, přičemž sesterská blízkost zabránila tomu, aby v nich zabloudily." (Jitka Válová, Květa Válová: Obrazy z let 1948-2000, Národní galerie, Veletržní palác, Praha, 30. 3. - 16. 6. 2000, pod názvem Magie dvojnictví vyšlo v Respektu č. 17/2000.)
"Židle bude, zdá se, zdárně pokračovat v materiální i ideální formě existence. Ale také její partner z loňského dobrodružství se svým způsobem zvěčnil, byť konceptuálně prostším způsobem. Nedávno se v zoologické zahradě narodil Gastonův pohrobek. Pokud se při některé z dalších povodní setká ve vltavském proudu s židlí druhé generace, bude započaté dílo skvěle dovršeno." (Text do skládačky k akci Návrat židle II, Petr Franta Architekti & Asoc., s.r.o., Praha 2003.)
Psaní o výtvarném umění je rovněž čím dál méně žádaným druhem odborné žurnalistiky. Redakce tyto recenze šmahem odmítají, prý o ně čtenáři nestojí. Jistě, výtvarná recenze je náročný útvar ne pouze pro autora, ale též pro čtenáře. Šlajchrt měl víc než dvacet let domovskou výhodu psaní do novin a periodik, v nichž byl zaměstnán. K této zřejmé výhodě přidával četné okružní souvislosti sledovaného námětu, čímž i nezáživné a prkenné téma umělecké teorie učinil poutavým. V přítomné době je již soustavnost publikování výtvarných recenzí téměř plošně vymýcena. Domácí redaktoři v tom i onom médiu o umění nepíšou. Ani k tomu nemají pouvoir.
Šlajchrt byl po všechna léta, jimiž je vymezena jeho publicistická práce shrnutá v Okamžicích umění, taktním vykladačem svých mínění, vycházejících ze zaujetí sledovanou věcí a z její zevrubné znalosti. Ve sborníku není místo, z něhož by bylo lze soudit, že autor je ujištěn o jedinosti a neměnnosti své pravdy. Naopak. Šlajchrt začasto nabízí varianty a více možných pohledů. Nic naplat. Není dogmatickým teoretikem, nýbrž kultivovaným novinářem s východiskem v odbornosti. Vedle připomenutí si této skutečnosti je další předností sborníku Okamžiky umění soustředěné podání rozličných textů od téhož autora v jednom celku - eventuální srovnávací práci to významně zjednodušuje. Tím se také sborník stává výborným titulem pro knihovny a archivy.
A podobné sborníkové edice mají zvláště rádi, proč to nepovědět, i jejich autoři. Bez ponoru do rozsáhlého výstřižkového aparátu mají "na dlani" kus své práce. K posílení hrdosti? Ke kritické reflexi? V obou eventualitách je dobré vědět, co Viktor Šlajchrt vložil, jistě zcela bezelstně, do závěru textu pro katalog k výstavě Petra Hany v písecké galerii Portyč v září 2013: "V duchovním smyslu jsme bezdomovci koneckonců všichni." (Okamžiky umění, str. 239).
Viktor Šlajchrt: Okamžiky umění - díla, legendy, provoz. Vydalo nakladatelství Pulchra, Praha 2013, v edici Eseje, k vydání připravil a medailon autora napsal Radim Kopáč, fotografie autora Karel Cudlín, paperback, 312 stran.