Počteníčko: Co se stalo s Karlem
Bajka Jamese Thurbera (1894-1961) pro jeho i naši dobu.
Farmářova koně, který se jmenoval Karel, vedl jednoho dne jeho pán do města okovat, "podrazit", jak on říkal. Byli by ho okovali a přivedli zpátky bez jakýchkoli zvláštních příhod, nebýt kachny Evy, která se vždycky potloukala někde u dveří do kuchyně farmy a okouněla a okouněla a poslouchala, kde se co šustne a řekne, a vždycky všecko popletla. Její druzi na farmě o ní říkali, že má dva zobáky a jenom jedno ucho.
Toho dne, kdy Karla vedli do kovárny, obcházela Eva s hlasitým kvákáním po farmě a celá rozrušená vyprávěla všem ostatním zvířatům, že Karla odvedli "porazit".
"Chtějí utratit nevinného koně!" vykřikovala Eva. "Je to hrdina! Je to mučedník! Zemřel, aby nám dal svobodu!"
"Byl to největší kůň na světě," vzlykala jedna sentimentální slepice.
"Teda mně připadal pořád jako ten starej dobrák Karlík," řekla jedna realistická kráva. "Jenom se z toho nesmíme dostat do nějaké bezvýchodné nálady."
"Byl báječný!" křičela lehkověrná husa.
"A co vůbec udělal?" zeptala se koza.
Eva, která byla o to vynalézavější, o co byla nepřesnější, si svou živou představivost pustila naplno. "To řezníci ho odvedli porazit!" ječela. "Nebýt Karla, byli by ve spánku podřezali krky i nám!"
"Já jsem žádné řezníky neviděla, a to prosím vidím za bezměsíčné noci i vyhaslou světlušku," podotkla sova, takto bytem ve stodole. "Žádné řezníky jsem taky neslyšela, a to prosím slyším, když se po mechu šustne myš."
"Musíme Karlovi Velikému postavit pomník, neboť on nám zachránil život," kvákala Eva. A všichni pernatci a všechna zvířata ve stodole s výjimkou moudré sovy, skeptické kozy a realistické krávy se pustili do stavby pomníku.
Zrovna v tu chvíli se objevil na cestě mezi stromy farmář a vedl Karla, kterému se nové obutí blyštilo ve sluneční záři.
Karel měl štěstí, že nebyl sám, protože budovatelé pomníku by se snad byli na něho vrhli s klacky a kamením, protože jim vzal jejich hrdinu a dal jim zpátky jenom toho obyčejného starého dobráka Karlíka. Bylo také štěstí, že se nemohli dostat k sově, protože ta se rychle usadila až na vršku stodoly na větrničce, protože nikdo není nikomu víc solí v očích jako ten, kdo má pravdu. Avšak sentimentální slepice a lehkověrná husa nakonec obrátily veškerou pozornost na pravého viníka - na Evu, kachnu s jedním uchem a dvěma zobáky. A všechna ostatní zvířata se na Evu vrhla, natřela ji dehtem a oškubala, protože nikdo si nemůže vysloužit menší oblibu než ten, kdo zvěstuje smutné zvěsti, jež se pak ukážou falešné.
Naučení
Buď vše zjisti nabeton, nebo to pusť z hlavy.
Neboť závěr, k němuž dojdeš,
může být jen tvůj, a ne právě ten pravý.
Bajka je součástí souboru Thurberových textů Další bajky pro naši dobu (1956), který byl společně se souborem autorových povídek Muž ve středním věku na létající hrazdě (1935) zahrnut do knihy Filozof a ústřice (Odeon, 1988). Přeložil Radoslav Nenadál, ilustroval sám autor.
James Thurber (1894-1961) byl americký humorista, satirik a kreslíř. Svými kreslenými vtipy a humoristickými povídkami pravidelně přispíval do časopisu The New Yorker. Organizace Thurberův dům, sídlící příznačně v bývalém Thurberově domě ve městě Columbus v Ohiu, na jeho počest každoročně uděluje Thurberovu cenu za nejlepší humoristickou knihu, jež v předchozím roce vyšla ve Spojených státech.