Petr Karpus: Dvě básně nejen o lásce
***
jaký jen toho dne
Amor byl anděl
jaký to byl Amor bůh
uviděl jsem ho
jak u snítky jmelí
hrozí se lamentuje
jakže to střelil
na šípu přehlédl
za suchým pupenem
lístky zavinuté
vrátilo se mu krutě
to ostří kuté
tvé jméno
lásko
toho dne
bylo nám
odepřeno
červená tváří se bíle
a Mor
byl anděl této chvíle
***
vítej dítě
v realitě
vítej v předpeklí
nestěžuj si na sudičky
že tě uřekly
jsi zvědavé nadoraz
jenom pohleď kdo a komu
chce a může zlomit vaz
vysoká je naše hrdost sošná
vysoká je naše optika
nadhledy i prozíravost plošná
zvysoka tu naše duše
osvětluje
hrozí naříká
či horuje
jak po vidění Jiříka:
proč ne vy nás jako my vás
když vy nám
- tak vy nám taky
vždyť my vám
bezmezně
i po úderu nastavujeme
svoji druhou
(spodní) líc
- co byste chtěli víc?
vidíš mé dítě:
pak už se nedáme
pak už na ně pouštíme
jak orlové
své natrávené kulové
my ovšem vlastně
svět takto milujeme
oplodňujeme
a hnojíme jej plošně
zvysoka
klonem svým
obrovským
a nebeským
Petr Karpus (1947): z nepublikované sbírky Předpeklí reality.