PolkaBEATS není jenom festivalem polky
V lužické Chotěbuzi (Cottbus) se rozvíjí zajímavá akce, která z čistě hudebního záměru přerůstá i do dalších sociálně-kulturních rozměrů. Tamní oblast takové aktivity potřebuje, protože ji trápí nejen sociální otázky, ale i nedostatečně silný pocit regionální identity.
Všechno začalo před pár lety, kdy se dva přátelé z Berlína, muzikant Jo Meyer a producentka Kathrin Wehrlichová, vydali jednat do polského města Polkowice o uspořádání hudebního festivalu. Proč právě do Polkowic? Protože společným jmenovatelem programu jejich zamýšleného festivalu měl být tanec polka či lépe polkový rytmus.
Jo Meyer je hudebníkem ve vynikající německé kapele Polkaholix, a jak sám říká, je "polkovým fanatikem". Podle něj neexistuje melodie či hudební žánr, které by nešlo převést do rytmu polky. Samozřejmě je to řečeno s nadsázkou, ale na druhé straně je faktem, že polka, původně český tanec, se uchytila v tradiční hudbě německých regionů, stejně jako v Polsku. Rozšířila se dále po celém světě a nehrají ji jenom dechovky. Najdeme ji v Mexiku, Finsku, v USA a jinde, pokaždé je však ovlivněna místní hudební tradicí a rytmickým cítěním.
Tato univerzálnost berlínské muzikanty fascinovala, a když zjistili, že oni sami se svou skupinou Polkaholix (v podstatě rockový šraml) mají výbornou odezvu nejen v Německu, ale například i ve zmíněném Polsku, rozhodli se kout železo, dokud je žhavé. V městečku, jehož název na polku odkazuje, však nakonec z jednání sešlo a polkoví nadšenci se víceméně náhodou stavili cestou domů v dolnolužické Chotěbuzi (Cottbus). Tam se další shodou okolností dostali do kontaktu se starostou, kterého myšlenka takového festivalu nadchla. A nabídl jim spolupráci při shánění peněz a organizaci. Festival PolkaBEATS byl na světě.
Letos se konal ve dnech 29.-31. května už pátý ročník této zvláštní přehlídky. Pořadatelé nikdy neopomenou pozvat jednu kapelu z České republiky, rodné země polky. Letos jí byla - světe, div se - recesistická skupina Poletíme?. Polka je totiž mimo jiné tanec radostný a rošťácký a takový je trochu i festival ve svém jádru.
Právě proto, že se koná v Chotěbuzi, v centru Dolní Lužice, v jedné z nejchudších a nejméně přitažlivých oblastí Německa, se festival dostal ale také do jiného kontextu. Pořadatelský region trápí několik problémů. Jedním z nich je odumírání lužickosrbské menšiny, která je přitom se svými tradicemi charakteristickým ornamentem této části spolkové země Braniborska. Další problém spočívá v nesamozřejmém a nepevném vztahu obyvatel k vlastnímu regionu, jehož tvář je poškozena nejen historií, ale i současnou snahou pokračovat a rozšiřovat těžbu uhlí, což již vedlo k zániku mnoha obcí. Z celkového počtu kolem sto třiceti zaniklých jich přes sedmdesát bylo lužickosrbských. Přesuny obyvatel z tradičního a národnostně kompaktnějšího prostředí do německých měst navázaly na tříštění a nárůst vztahové odcizenosti obyvatelstva Lužice bezprostředně po válce, kdy se tu začali ve velkém usazovat sudetoněmečtí vysídlenci. S nimi si Lužičtí Srbové, za nacistů persekvovaní, ne zcela mohli porozumět.
Festival PolkaBEATS se zaměřuje v posledních letech nejen na to, aby přitáhl muzikanty lužickosrbského původu (letos to bylo trio Drjewjanki či dechová hudba Horjany), ale vůbec aby přispíval k budování regionální identity, ke znovuobjevování tvořivých a kulturotvorných sil. V rámci letošního ročníku proběhlo také malé kolokvium, kam pořadatelé pozvali zástupce ze zemí, které pěstují a rozvíjejí své tradice - z Dánska, z Polska, z Moravy. Místní Srbové tu vedle nich prezentovali své domácí tradice a nejrůznější snahy o jejich zachování a obnovu. Kromě toho zde také v osobě mladičké módní designérky Sarah Gwiszcz prosvitlo něco nového, pro starší generaci možná kontroverzního. Sarah vytváří novou kolekci oděvů, v nichž využívá prvků tradičních lužickosrbských krojů. Jsou to krásné modely.
PolkaBEATS je zvláštním a ojedinělým festivalem. V areálu "staré chemičky" (Alte Chemiefabrik), proměněné na kulturní centrum, se v době jeho konání otevírá zcela jiný svět. Vně se rozprostírá mírně bezútěšná chotěbuzská periférie bez znatelného života, uvnitř areálu pak tepe životní radost v rytmu polky. Společně s posloucháním muziky si návštěvník může zatancovat, popřípadě se naučit některý z tradičních tanců.
Snaha organizátorů festivalu ve městě ubitém historií i přítomností se může jevit jako sisyfovská, ale jeho příznivci se nevzdávají. Nyní hledají partnery pro svůj nový evropský projekt, který by jim pomohl posunout celý festival i Chotěbuz do vyšší roviny a umožnil navázat kontakty a kulturní spolupráci s dalšími evropskými regiony.
PolkaBEATS, 29. - 31. května 2014 Chotěbuz, Německo.