Počteníčko: O boji názorů
"Kdokoli přemýšlí, nechápe dobu, v níž žije": slova srbského spisovatele Matiji Bećkoviće z osmdesátých let jaksi neztratila aktuálnost ani s pádem komunistického režimu.
Svoboda je právo člověka na omyl. Jakmile se objevili neomylní lidé, stala se svoboda zbytečnou. Všechny omyly byly odhaleny, nikdo nemá důvod je opakovat. Existují zákony, kterých je třeba se jen přidržovat, a budete vždycky myslet správně. Jakmile se objevili lidé, kteří říkají jenom pravdu, skončil i boj názorů.
V minulosti nenajdete jediného myslitele, který by se nedopustil nějakého omylu.
Prosím, pohleďte na stručný seznam omylů a hloupostí, jež se dnes žádnému uvědomělému člověku nemohou přihodit:
Hérakleitos myslel, že všechno povstalo z ohně.
Pythagoras považoval za podstatu světa číslo.
Sokrates se domníval, že stát má řídit malý počet nejchytřejších lidí. Stavěl se proti volbám a hlasování.
Platón snil o ideálním státě a rolníky považoval v politickém životě za zbytečné.
Aristoteles byl přesvědčen, že chudina není schopna ctností a výkonu občanských funkcí, a aristokracii považoval za bandu ničemů a hochštaplerů.
Seneca hlásal milosrdenství a víru v záhrobní život.
Giordano Bruno věřil, že svět prostupuje nějaká světová duše.
Descartes byl nábožensky založený.
Spinoza byl metafyzik.
Voltaire považoval dějiny za sbírku falzifikátů, podvodů a lží.
Hegel zůstal do konce života přesvědčen, že základem všeho je absolutní idea.
Schopenhauer zastával stanovisko, že život nemá žádnou cenu.
Thomas More byl utopista.
Nietzsche se vzbouřil proti rovnosti a demokracii.
Ani Njegoš a Einstein se nedokázali vypořádat s náboženstvím.
Marx věřil ve světovou revoluci.
Tento seznam snad nepotřebuje komentář. Bylo by nemožné jen vypočítat všechny omyly, bludy, chyby a jednostrannosti, jichž se dopustili různí myslitelé minulosti. Takovéhle laické přístupy se mohly vyskytnout výlučně jako důsledek myšlení.
Dnes víme přesně, co kdo z nich nevěděl, co nechápal a nepochopil, v čem se mýlil. Proto není třeba, aby se chyby opakovaly. Kdo neví, v čem se mýlil Kant, nemůže dostat dobrou známku ani v první třídě večerní školy.
My se učíme na omylech a známe jen omyly.
Být dnes idealistou, utopistou nebo metafyzikem - to je známka zaostalosti a hanba. Všichni jsme univerzální.
Co nikdy nebylo jasné Einsteinovi - to je dnes hned napoprvé jasné Frantovi, Honzovi i Pepíkovi. Co nedokázal pochopit Hegel - to bez potíží chápe Venca. Čeho se nikdy nedokázal dobrat Sokrates a co nikdy nešlo do hlavy Aristotelovi - to chápou všichni účastníci politických seminářů a školení.
Jak došlo ke vzniku neomylných lidí?
Když byl objeven způsob, jak myslet správně, nebylo už třeba o ničem přemýšlet. Jakmile přemýšlíš, začínáš se mýlit. Nemýlit se, to je poslední slovo filozofie, ideál myšlení. Došli jsme k pravdě a není kam dál jít. Máme se snad vracet zpátky, k starým a překonaným omylům? K čemu další diskuse a úvahy? Je něco nejasné? Není. Boj názorů skončil. Není o čem přemýšlet. Myšlení bylo poraženo.
Proto už také neexistuje myšlenka, kterou někdo obdivuje, neexistuje fakt, jenž někoho znepokojuje. Ze spisovatelů jsou pisálci, z ducha - duchaplničení, z aforismů - vtipy, z idejí - nuda, z rétoriky - demagogie.
Omyl zakládá to nejhorší hodnocení a filozofování nejhorší posudek s nejtěžšími důsledky.
O čem je ještě třeba přemýšlet? Kdo přemýšlí - nemá dobré úmysly.
Přemýšlení mělo smysl, dokud se nevědělo, kdo má pravdu.
Dnes je boj názorů zbytečný a jenom by nás vedl zpátky. Kdokoli přemýšlí, nechápe dobu, v níž žije.
Sokrates by nám dnes měl co říci nanejvýš o sobě a svých omylech; o světě a životě ví každý byrokrat víc než on. My známe pravdu a pravda je jen jedna.
A zatímco Descartes lezl za pec a Diogenes do sudu - jenom proto, aby tu přemýšleli -, dnešní myslitelé v plném komfortu diktují písařkám univerzální pravdy, saldo, poslední slova.
Nemyslí si nic. Své názory slyšeli na kursech od lidí, jimž nemají žádný důvod nevěřit.
Jakmile nepřemýšlejí, nehrozí jim žádné nebezpečí omylů, jimž se od stvoření světa nevyhnul nikdo, kdo přemýšlel.
Omyly jsou největší hřích naší doby. Abyste se vyhnuli nebezpečí, že se náhodou zmýlíte, prostě o ničem nepřemýšlejte. To je nejlepší řešení. Viděli jsme ostatně, jak byli naivní všichni, kteří celý život jenom přemýšleli, v domnění, že všechna moudrost světa spočívá v myšlení.
Naším cílem je být neomylný, a neomylný nemůžeš být, jestliže přemýšlíš.
Tak mezi námi žijí mrzáci. Kentauři bez půlky hlavy, přesvědčení, že až po ně trvalo dětství lidstva, a s nimi začíná zralost, dospělost, triumf inteligence. Udělali tečku za lidským přemýšlením, za pochybami a rozpaky, zpřetrhali spojení s časem i půdou, na které stojíme.
Přeložil Dušan Karpatský. Divadelní umění, 1/1989.
Matija Bećković (nar. 1939) je srbský spisovatel, publicista a překladatel, člen Srbské akademie vědy a umění, v letech 1988 až 1992 předseda svazu spisovatelů.