Globalizace je vrcholnou fází kapitalismu dlouhodobě neslučitelnou s demokracií
Na začátek přednášky, která se konala 19. listopadu v brněnském Pražákově paláci, Ilona Švihlíková uvedla přítomné posluchače do historie poválečného kapitalismu.
Zatímco 50. a 60. léta dvacátého století můžeme vnímat jako léta poválečné obnovy, silného sociálního státu, někdy označovaného jako stát blahobytu, a jako období implementace pracovně-tvorných technologií, v létech sedmdesátých dochází k zásadnímu obratu a ke krizím, které jsou symptomatické pro další rozvoj globalizace v té podobě, jak ji známe dnes.
Právě v 70. letech dochází k situaci, kdy začíná být marginalizován faktor práce, můžeme sledovat pokles wage share na HDP, a zatímco honba za ziskem akceleruje, výše mezd začíná stagnovat. Svět čelí měnovému chaosu vzniklému na základě rozpadu brettonwoodského systému, přicházejí ropné šoky. Je to zároveň doba, kdy se vytvářejí podmínky pro nástup ekonomické dominance nadvládních korporací a neoliberálních opatření typických pro léta osmdesátá. Misky pomyslných vah, které měří rovnováhu mezi mocí státu a nadnárodních korporací, se extrémně vychylují, a s rostoucí koncentrací kapitálu v rukou korporací, které si začínají vytvářet vlastní pravidla na míru, je upozaďována role státu jako garanta demokratických procesů.
Tato základní disbalance v úloze státu a soukromého sektoru se pak projevuje napětím ve společnosti, kdy stát, jakožto aktér nadále disponující silnou legitimitou, přestává naplňovat očekávání lidí. K hlavním důsledkům této situace podle Švihlíkové patří vzrůstající pasivita a občanský privatismus na individuální rovině. Faktor práce prochází marginalizací, neoliberální doktrína klade důraz na otázku osobní zodpovědnosti a viny a vytváří tlak na internalizaci ekonomických chyb. Rozpad brettonwoodského systému nastartoval proces, který Ilona Švihlíková označuje jako financializaci.
Financializace je podle ní jedním z hlavních rysů globalizace a souvisí se vzrůstající nemožností oddělit to, kdo je investor, a kdo spekulant. V systému převládá tvorba bezhotovostních peněz a vzniká jedna finanční bublina za druhou, narůstající dluhy jsou pak často kryty monetizací dluhu, tedy vytvářením dalších virtuálních peněz.
S financializací dále souvisí fenomén masivní expanze, která se objevuje jako liberální projekt, pohlcuje veřejný sektor, ale v poslední době naráží na překážky, nejen geografického rázu, ale mající povahu radikálního úbytku a nedostatku určitých typů statků.
Otázka kam dál expandovat tak zůstává nezodpovězena. Neméně důležitou související otázkou potom je, jakým způsobem bránit veřejný sektor a úlohu státu, jehož fiskální moc je oslabována. V závěru pasáže věnované expanzi pak Ilona Švihlíková upozorňuje na to, že je záhodno se ptát, zda současná ekonomika dokáže vytvářet ještě vůbec něco reálného a není uzavřena v nekonečném kruhu finančních bublin.
Jako další zásadní fenomén spojený s globalizací pak uvádí nekontrolovatelně vzrůstající nerovnost, která se dle statistik OECD blíží roku 1820. Současný systém financializace a bublin vytahuje reálné peníze z ekonomiky a v tomto kontextu se můžeme setkat s pojmem investiční, nebo také spekulativní casino, které se vyznačuje tím, že reálné peníze do ekonomiky nevrací. Dluh a financializace tak jdou ruku v ruce a míra nerovnosti ohrožuje přežití zbytků demokracie, kdy slovy Margaret Thatcherové „there is no alternative“.
Globální kapitál přitom alternativu má, a to především díky své neomezené flexibilitě, schopnosti nadnárodních korporací outsourcovat zdroje po celé planetě a na základě bezohlednosti vůči individuálním aktérům zasazeným v konkrétní lokalitě. Vzhledem k tomu, že tempo virtuálních spekulací jen tak nedoženou, jsou tito sami odkázáni k závislosti na práci, která je zrovna k dispozici (pozn. autorky: polský sociolog Zygmunt Bauman o tomto fenoménu hovoří jako o exteritorializaci moci).
Jako poslední ze zásadních faktorů, které mají přímý vliv na podobu současného ekonomického systému, zmiňuje Ilona Švihlíková roli nových technologií. Technologické změny jsou často hlubokého rázu. Joseph Schumpeter v této souvislosti hovoří o dlouhých vlnách kapitalismu způsobených právě implementací nových technologií. Úspornost technologií jednak snižuje počet pracovních míst a vytváří enormní tlak na práci, na druhé straně ale například v případě nových médií umožňuje masivní sdílení a kooperaci dříve atomizovaných jedinců v dosud nebývalé míře.
Na závěr přednášky Ilona Švihlíková shrnula, že se v současné epoše Západ dostává do sebedestruktivní pasti, kdy v rámci globalizačních procesů kontinuálně destruuje systémy, na nichž bytostně závisí jeho existence, ať už jde o systém ekologický nebo sociální.
Zároveň ale optimisticky dodala, že podle teorie chaosu platí, že když roste chaos, tak každá, byť naprosto minimální událost, může mít zásadní význam.