Cesare Pavese
Básně italského spisovatele Cesara Paveseho.
To C. from C.
You,
dappled smile
on frozen snows –
wind of March,
ballet of boughs
sprung on the snow,
moaning and glowing
your little „ohs“ –
white-limbed doe,
gracious,
would I could know
yet
the gliding grace
of all your days,
the foam-like lace
of all your ways –
to-morrow is frozen
down on the plain –
you, dappled smile,
you, glowing laughter.
(Jsi
úsměv s dolíčky
a pod ním zmrzlý sníh –
jsi vítr březnový,
hra větví tančících,
vytrysklý sněžný prach,
planeš a naříkáš
svým něžným, tichým „ach“
a nohy bílé máš
jak laň,
chci čekat, až mi dáš
zas
půvab klouzavý,
zářící ze tvých dnů,
zpěněné krajkoví
tvých pohybů, –
zítřek je zamrzlý
tam dole na pláni,
jsi úsměv s dolíčky,
jsi věčně žhavý smích.)
11. března 1950
You, wind of March
Jsi život a jsi smrt.
Přišla jsi v březnu
na nahou zemi –
ještě se třeseš chladem.
Krev jara –
sasanka či mrak –
tvůj lehký krok
znásilnil zemi.
Začíná opět bolest.
Tvůj lehký krok
otevřel opět ránu.
Zem byla chladná
pod ubohým nebem,
bez hnutí a uzavřená
v toporném spánku
jako ten, kdo už netrpí.
I mráz hluboko v srdci
byl přívětivý.
Mezi životem a smrtí
mlčela naděje.
Teď každá věc, jež žije,
má hlas a krev.
Teď zem a obloha
je jedno silné mrazení,
naděje jimi zmítá,
mate je ráno,
topí je tvůj krok,
tvůj jitřní dech.
Krev jara,
celá zem se třese
tím dávným zachvíváním.
Otevřela jsi znovu bolest.
Jsi život a jsi smrt.
Přišla jsi zlehýnka
po nahé zemi
jak vlaštovky či mraky
a bystřina krve
vzdula se a tryská
a zrcadlí se v obloze
a obráží věci.
A věci v obloze a krvi
trpí a svíjejí se
v očekávání tebe.
Je ráno, svítá,
krev jara,
tys znásilnila zemi.
Naděje se svíjí
a tebe čeká, volá.
Jsi život a jsi smrt.
Máš lehký krok.
25. března 1950
The cats will know
Ještě bude padat déšť
na tvá milá dláždění,
lehoučký déšť
jak dech či krůček.
Ještě větřík s ránem
zlehoučka rozkvetou
jak pod tvým krokem,
když se vracíš.
V květech a na okenních rámech
dovědí se to kocouři.
Přijdou jiné dny
a zazní jiné hlasy.
Usměješ se sama.
Dovědí se to kocouři.
Uslyšíš dávná slova,
slova unavená, prázdná
jak odložené šaty
z včerejších slavností.
I ty budeš dělat posuňky.
Budeš odpovídat slova –
jarní tváři,
i ty budeš dělat posuňky.
Dovědí se to kocouři,
jarní tváři;
a lehký déšť,
svítání barvy hyacintu
rozdírají srdce
toho, jenž v tebe nedoufá už,
jsou smutný úsměv,
jímž usmíváš se sama.
Přijdou jiné dny,
jiné hlasy, jiná procitání.
Budeme trpět za svítání,
jarní tváři.
10. dubna 1950
Last blues, to be read some day
’T was only a flirt
you sure did know –
some one was hurt
long tome ago.
All is the same
time has gone by –
some day you came
some day you’ll die.
Some one has died
long time ago –
some one who tried
but didn’t know.
(Vědělas, že to byl
jen flirt a pranic víc, –
komusi ublížil,
už je to dávno pryč.
Všechno má stejný spád,
dál a dál plynul čas, –
jak přišlas jedenkrát,
tak jednou umřeš zas.
Smrt z toho kdosi měl,
už je to dávno pryč, –
kdosi se pokoušel,
nevěděl ale nic.)
11. dubna 1950
Cesare Pavese (1908–1950) byl italský spisovatel, antifašistický publicista a překladatel z angličtiny. Napsal romány Ďábel na kopcích a Měsíc a ohně, básnické sbírky Pracovat unavuje a Přijde smrt a bude mít tvé oči – z ní pocházejí ukázky, reflektující Paveseho neopětovanou lásku k americké herečce Constance Dowlingové, která prohloubila jeho sklon k depresím a vedla k autorově dobrovolné smrti. Italsky psané básně přeložil Radovan Krátký, anglicky psané Jan Zábrana.