Cikáda

Obrázek nebo fotografie#14704

Letní báseň Victora de Laprade.

Vzduch parný. Křídel ruch ztich v klasech, po nivě,
            po zvuku ani stopy,
i chladná ještěrka se krčí bázlivě
            na poli mezi snopy.

List mlčí, na stromech ni ptáče neletí,
            keř pohnouti se váhá,
zem jistě viděla, jak v léta objetí
            jí vyschla řeč i vláha.

Kde z pláně palčivé jsou lidé, já se ptám,
            jest život v této době?
Ó ano, příroda, ta bdí! já naslouchám,
            cikádo zvučná, tobě!

Tvůj křik zní v záhonech, jež vedrem pukají,
            i s větví uschlé lípy,
zní v parných paprscích, jež s nebe splývají
            tak ostré jako šípy.

To tys, jat rozkoší, o níž děl sladký kmet,
            žes rovna bohům v slávě!
Však ucho i srdce teď zavírá ti svět
            v dnech našich pohrdavě.

Tvůj poslouchali zpěv rekové v dávný čas,
            jak dorské hymně vždycky.
Rci, co se změnilo, zda člověk či tvůj hlas,
            ó pěvče homerický?

Ne, ty se neměníš, přírodo, v zvucích svých,
            tvá hudba touž má duši,
leč chcem-li najít klíč tvých tonů mohutných,
            dřív milovat tě sluší.

Já básník, já to vím, že podlým není nic
            ze sterých tvarů bytí;
hlas každý duše jest! mé srdce sbírajíc
            je všecky s nimi cítí.

Má sestro, cikádo, pojď ke mně zpívat sem,
            a nikdo ve rouhání
svou ruku nevztáhne po tobě, kde já jsem,
            neb tebe Musa chrání.

Já zvu se nečistým, když v stínu kráčeje
            hmyz drtím pod nohami,
neb v sboru vesmíru vše, co jen zapěje,
            má býti ctěno námi.

Neb země zaúpí i bůh se poleká,
            když jeden hlas oněmí
ve hymně vesmíru, v které zpěv člověka
            jest prvním mezi všemi!

Přeložil Jaroslav Vrchlický.

Victor de Laprade (1812–1883) byl francouzský básník a literární historik, profesor lyonské univerzity a člen Akademie, autor výrazně klasické formy a konzervativních názorů.