Cikáda
Letní báseň Victora de Laprade.
Vzduch parný. Křídel ruch ztich v klasech, po nivě,
po zvuku ani stopy,
i chladná ještěrka se krčí bázlivě
na poli mezi snopy.
List mlčí, na stromech ni ptáče neletí,
keř pohnouti se váhá,
zem jistě viděla, jak v léta objetí
jí vyschla řeč i vláha.
Kde z pláně palčivé jsou lidé, já se ptám,
jest život v této době?
Ó ano, příroda, ta bdí! já naslouchám,
cikádo zvučná, tobě!
Tvůj křik zní v záhonech, jež vedrem pukají,
i s větví uschlé lípy,
zní v parných paprscích, jež s nebe splývají
tak ostré jako šípy.
To tys, jat rozkoší, o níž děl sladký kmet,
žes rovna bohům v slávě!
Však ucho i srdce teď zavírá ti svět
v dnech našich pohrdavě.
Tvůj poslouchali zpěv rekové v dávný čas,
jak dorské hymně vždycky.
Rci, co se změnilo, zda člověk či tvůj hlas,
ó pěvče homerický?
Ne, ty se neměníš, přírodo, v zvucích svých,
tvá hudba touž má duši,
leč chcem-li najít klíč tvých tonů mohutných,
dřív milovat tě sluší.
Já básník, já to vím, že podlým není nic
ze sterých tvarů bytí;
hlas každý duše jest! mé srdce sbírajíc
je všecky s nimi cítí.
Má sestro, cikádo, pojď ke mně zpívat sem,
a nikdo ve rouhání
svou ruku nevztáhne po tobě, kde já jsem,
neb tebe Musa chrání.
Já zvu se nečistým, když v stínu kráčeje
hmyz drtím pod nohami,
neb v sboru vesmíru vše, co jen zapěje,
má býti ctěno námi.
Neb země zaúpí i bůh se poleká,
když jeden hlas oněmí
ve hymně vesmíru, v které zpěv člověka
jest prvním mezi všemi!
Přeložil Jaroslav Vrchlický.
Victor de Laprade (1812–1883) byl francouzský básník a literární historik, profesor lyonské univerzity a člen Akademie, autor výrazně klasické formy a konzervativních názorů.