Zemřel akademický malíř Vlastimil Toman, ctitel domovské krajiny
Nekrolog Vlastimila Tomana (1930–2015).
V pátek 11. prosince zemřel v Třebíči akademický malíř a grafik Vlastimil Toman. Bylo mu osmdesát pět let. Narodil se 19. února 1930 v Třebíči. V následujícím roce se rodina přestěhovala do sousedního Týna, tehdy samostatné obce. Tam žil do konce života. Vyučil se malířem pokojů, v letech 1949 až 1960 studoval postupně na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně (u profesora Josefa Bruknera), na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (u profesora Aloise Fišárka) a na Akademii výtvarných umění v Praze (kde jeho profesory byli Otakar Nejedlý, Antonín Pelc a Vlastimil Rada). Po krátkém působení v Bratislavě se vrátil do Týna, který se v roce 1960 stal třebíčským předměstím.
Vlastimil Toman se věnoval kresbě, malbě i grafice. Motivy nacházel v okolí týnského ateliéru a v příměstské krajině, o níž hovoříval jako o „krajině domovské“. Využíval různých forem moderního malířství, často kreslil hnědými nebo hnědočervenými hlinkami. Od druhé poloviny sedmdesátých let však již nemaloval v plenéru, „na vzduchu“. Nechtěl být dokumentaristou industriálních proměn. Komponoval výhradně ony krajinné prvky, které si zaznamenal v mladosti kresebnými a fotografickými dokumenty, či si je uložil do grafické paměti. V této rovině byl vlastně příkladem umělce nesoucího si (od druhé tvůrčí dekády) ve štítu stesk.
Měl tři místa, kde tvořil, kde cítil přítomnost dávno zesnulých rodičů – kuchyň se světnicí (se stále zvyšovanými vrstvami nejrozličnějších věcí) a starosvětský miniaturní dvorek, kde „ho trápily“ kralující kočky. Svým námětům dával podobu, jakou měly, když „krajina domova byla ještě živá“. Ta podoba je stylizovaná, zformovaná dle malířských zákonů, jimž se otevřel ve studentských letech. Postupem času si vypracoval osobitý tvarově redukovaný malířský a grafický styl, díky kterému se stal známým a obdivovaným umělcem. Uskutečnil přes čtyřicet autorských výstav, poslední letos od srpna do října v renesančních interiérech třebíčské Galerie Malovaný dům (více o této výstavě se dočtete v KN 39/2015).
Věnoval se rovněž poezii. Napsal a soukromě vydal přes dvě stě drobných soukromých tisků s vlastními ilustracemi a s fotografiemi. Je autorem několika knih textových a obrazových vyznání městu a krajině. Poslední vyšla letos pod názvem Životní cesta.
V Tomanovi odešel tuze skromný umělec. Po šest desetiletí, často s hmotnou nedostatečností, obrazem a slovem vyjadřoval neskonalou přízeň domovské krajině. Jedním z fundamentů obyčejného rytmu běhu světa jsou výměny generací. V malířském umění to platí též. Ale ne každá nová generace přichází se zcela novým vnímáním světa. Některá tvůrčí pojetí zůstávají platná třeba sto let. Vlastimil Toman tradoval proměnlivost řádu moderního krajinářství tak, jak se to naučil od svých profesorů v polovině minulého století. V tomto smyslu byl zřejmě posledním krajinářem, jehož život a tvorba byly důsledně měřeny podněty z Vysočiny. Vlastně jen její úplně malé části, již dokázal tisíckrát svébytně oslavit.
Více o Tomanově poezii si můžete přečíst v článku Jana Dočekala Nové verše Vlastimila Tomana, jejž jsme publikovali v KN 46/2014 a který obsahuje také básnickou ukázku.