Kultura a umění Kultura

Nové verše Vlastimila Tomana

Vlastimil Toman: Titulní strana svazku Síla už je jako vzduch Vlastimil Toman s kocourem Ferdíkem

Akademický malíř a grafik Vlastimil Toman, spějící k svým únorovým 85. narozeninám, píše už mnoho let básně. Kdysi k tomu řekl, že veršování je v těsném příbuzenském vztahu k malování. V každém z obou projevů jde ovšem o jiný druh vyjádření týchž zrakových a citových prožitků. Kreslená linka modeluje tvar, psané slovo vyjadřuje jeho obsah a smysl.

Jsou tvůrci poezie hledající co nejvýstižnější sémantické obrazy a rýmy. Pak svými „básněmi všedního dne“ popisují okraje novin a čisté papírové obaly. Většinou jen krátká trvanlivost takových záznamů jim hlavu neláme. Toman je od prvních veršů jiný. Básně si ukládá a po shromáždění určitého množství, zpravidla okolo dvou desítek, je výtvarným rukopisem přepíše, sestaví do miniaturní knížky velikosti slovníčku, doplní vlastními kresbami či fotografiemi a rozmnoží xeroxem do podoby vkládaných volných listů. Výsledkem je vždy jen několik exemplářů. Pro sebe a bezplatně nejbližším přátelům.

Takovéto soukromé vydávání básní má zřetelný smysl. Na svět přicházejí a na něm mohou existovat plody tvůrčí práce s dobrou nadějí: učinit alespoň několika čtenářům zvláštní potěšení. Toman o svůj specifický způsob zrodu poezie a její uchování ve zmíněných drobných sešitcích pečuje desítky let. A tak má jeho tvorba zcela mimořádný, přesně doložitelný rozsah. Každý sešitek totiž nese na zadní straně vepsané pořadové číslo. Jeden z posledních (nelze říci, že zcela poslední, protože v čase uplynulém mezi napsáním těchto řádek a jejich vydáním pravděpodobně vyjde další sešit), opatřený titulem Síla už je jako vzduch, má pořadové číslo 211. Obsahuje prosté, hluboce pravdivé verše starého muže, jemuž ubývá sil, ale stále miluje přírodu a má hluboký vztah k dobrým lidem a ke svým kočkám.

 

 

Vlastimil Toman

Jako bych šel proti proudu času

 

Když nohy už nemají sílu

aby mě unesly

Nejtěžší úsek zbývá

čím víc se přibližuji

k hlučné křižovatce

a než konečně

spatřím práh domova

A i když jsem na padnutí bez sil

musím ještě vydržet

abych dal kočičí rodince večeři

 

(Z 211. sešitku básní Vlastimila Tomana Síla už je jako vzduch)