Čtrnáctideník Kulturní noviny
31. číslo pondělí 4. 8. 2014
Moravský Rudolstadt a něco navíc
Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečným setkáním. Potkává se tu nejen pestrá hudba doslova z celého světa, ale také komunita lidí, kteří vytvářejí na jeden týden neopakovatelnou kolumbovskou atmosféru - ovšem bez nebezpečí ztroskotání. Letos přibyla ještě jedna třešnička na dortu, projekt Jitky Šuranské, Irén Lovász a Michal Elia Kamal Tři hlasy.
Když se český fanoušek world music a folku z jakýchkoli důvodů nemůže vypravit na nejlepší mezinárodní festival těchto žánrů do německého Rudolstadtu, má jedinečnou náhradu - Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. V půvabném městečku, nad nímž ... více »
Situace, v níž Izrael nemůže vyhrát
Aktuální rozhovor s nejslavnějším izraelským spisovatelem dneška, spoluzakladatelem hnutí Peace now, které usiluje o dlouhodobě udržitelný mír v oblasti Izraele/Palestiny.
Amos Oz: Rád bych toto interview začal velmi neobvyklým způsobem: položením jedné nebo dvou otázek vašim čtenářům a posluchačům. Mohu? Redakce: Jen do toho! Amos Oz: Otázka 1: Co byste dělali, kdyby si váš soused přes ulici sednul na ... více »
Od rizikové společnosti ke kapitálovým strategiím
Autorka se nad dílem sociologa Ulricha Becka zamýšlí, jaké nástroje má ke své sebelegitimizaci globální kapitál a jaké existují strategie proti tomuto procesu.
Ulrich Beck je autorem v českém kontextu známým především díky svému konceptu rizikové společnosti. Jeho prostřednictvím reflektuje skutečnost, že v globálním věku čelí civilizace zcela novému typu rizik, která jsou jen těžko kalkulovatelná, podl ... více »
Desatero
Zeleným (ať již aktivistům, ekologům či politikům) je často vytýkáno, že nemají žádné morální zásady, kterých by se drželi, že zkrátka stále nikdo nevymyslel nic lepšího než biblické desatero. Nad tímto tvrzením se zamýšlí jeden ze známých brněnských členů Strany Zelených.
Starozákonní desatero je jistě zajímavé jako dokument a může se považovat za morální základ evropské civilizace. Je ale podivné, že se vyskytuje v Bibli dvakrát; dokonce přímo v Zákoně Mojžíšově, a že má částečně jiné znění - vykazuje odchylk ... více »
Vejít v slovo se všemi svými údy
Souborné vydání uměnovědných studií představuje Emanuela Fryntu jako originálního myslitele, odmítajícího tančit dobové tance.
Podivný název, věru podivný požadavek. Pravíte; a zcela poprávu. Máte pravdu. Právěže: vždyť co mi kniha, z níž jsem tuto pasáž převzal a medle použil, dala práce, než jsem byl sto ji přečísti a také (po svém, pro sebe a snad také pro vás) posoud ... více »
Konstrukce vesmíru a emocí
V Topičově salonu na Národní třídě v Praze je možné navštívit výstavu díla Františka Kyncla (1934-2011), českého výtvarníka, který žil od roku 1968 v německém Düsseldorfu. Praha zatím ještě neměla možnost vidět takto rozsáhlou expozici autora experimentujícího především v duchu konstruktivismu a známějšího v Německu než u nás.
František Kyncl je rodák z Pardubic. Tam mu byla po roce 1989 uspořádána celá řada výstav, tam jsem se také v roce 1993 poprvé setkal s jeho pracemi. A zdálo se mi to dobré. A jiné než tvorba většiny autorů vyjadřujících se v intencích konstrukti ... více »
Karel Jonáš
Báseň o vzdělání a kariéře za starého Rakouska.
Karel Jonáš Otec dřel se do úpadu, matka po vsi za mzdu drala, jenom aby pár těch grošů pro mne, chudák, zachovala. V uzlíčku je posílala, křížkem třikrát znamenala, jinak ne než pravou rukou kočímu je odevzdala. A ten kočí starostovic, do města co ... více »
Počteníčko: Zazi v metru
Ukázka z prózy Raymonda Queneaua o holčičce z venkova, která přijede na prázdniny k příbuzným do Paříže s jedinou utkvělou myšlenkou: poprvé v životě se projet metrem. Louis Malle natočil v roce 1960 podle knihy úspěšný film.
Po polévce přišlo na stůl černé jelito se savojskými brambůrky a pak husí játra (která koupil Gabriel v hospodě, nebylo možná jinak, všude prodávali husí játra), pak hodně sladký moučník a posléze káva v šálcích, silná káva, protože oba, Charles ... více »
Na břehu řeky Oharky
Krajina spojená s literárním dílem má pro jejího návštěvníka o jeden rozměr více. Ten, kdo je duší vojákem, vidí ovšem o rozměr více tam, kde stojí betonový bunkr, ten, kdo je duší houbařem, tam, kde nasbírá košík praváků. Je onen literární rozměr o něco více než rozměr bunkru? Horší se to, horší, v oblastech duchovních?
V červenci jsem pobyl týden nikoliv na břehu moře, nýbrž na břehu řeky Ohře poblíže města Loun. Nenacházejí se tu putovní místa spjatá s literaturou známá i některým neliterátům, jako je v Lounům nedalekých Litoměřicích Máchova světnička nebo na bř ... více »