Komentář

Desatero

Rembrandt Harmensz van Rijn: Mojžíš s deskami Desatera, 1659. Repro www.bildindex.de

Zeleným (ať již aktivistům, ekologům či politikům) je často vytýkáno, že nemají žádné morální zásady, kterých by se drželi, že zkrátka stále nikdo nevymyslel nic lepšího než biblické desatero. Nad tímto tvrzením se zamýšlí jeden ze známých brněnských členů Strany Zelených.

Starozákonní desatero je jistě zajímavé jako dokument a může se považovat za morální základ evropské civilizace. Je ale podivné, že se vyskytuje v Bibli dvakrát; dokonce přímo v Zákoně Mojžíšově, a že má částečně jiné znění - vykazuje odchylky a variace! A ještě podivnější je, že katolický katechismus toto desatero mění (přikázání druhé - Nezobrazíš si Boha - totiž sama katolická, ale i pravoslavná církev nedodržuje). Dekalog rozhodně platil a platí pro vyznavače judaismu. Je stále ještě platný pro pro běžného Evropana? Vždyť mnohé morální apely, a to nejen pro křesťany, najdeme až v Novém zákoně a biblické desatero je tedy nemůže obsahovat. Držet se proto zuby nehty Starého zákona (např. J. Heller, "Desatero, úvod a výklad", in: J. Heller - M. Mrázek, Zákon a Proroci, Kalich: Praha 1984, str. 8-70. ) a sofistikovaně vysvětlovat jeho platnost pro dnešní dobu, se mi zdá poněkud kostrbaté. Mnohem přínosnější se mi jeví poohlédnout se v zákoně Novém, zda tam nejsou nosnější etická témata pro dnešek. A opět: nejen pro křesťany.

Zdržet se násilí a zabíjení (Žalm 11:5)

Ano, v Mojžíšových deskách je "nezabiješ", ale to se vztahovalo jen na souvěrce. Ostatně ihned, jak se vrátil Mojžíš z hory, tak se svými věrnými vybil půlku izraelského tábora. Příkaz zdržet se násilí je mnohem širší, ale Starý zákon násilí nezapovídá.

Neužívat omamné látky (Marek 15:23)

To se mi jeví jako velice důležité a potřebné pro dnešní dobu. Jistě, omamné látky byly požívány v mnoha náboženstvích, ale celá řada náboženství je naopak zapovídala. Existují omamné látky (alkohol, nikotin), které byly legalizovány, a jsou téměř ve všech státech světa povoleny či alespoň tolerovány, stejně jako je toleruje většina světových náboženství. Přitom je zřejmé, že problém není v omamných látkách samotných, ale v jejich zneužívání vedoucím k závislosti. Bez ohledu na zákonodárství té či oné země je užívání omamných látek, a zejména jejich nadužívaní, nemorální, ale starozákonní desatero k tomu mlčí přesto, že už v té době byly omamné látky problém.

Nelhát (Přísloví 6:16)

Naše babička říkávala, kdo lže, ten krade. Jak jsem pochopil později, nemyslela to jen tak, že kdo je ochoten lhát, bude později nakloněn tomu i krást. Myslela to také takto: Kdo jinému lže, ten mu krade pravdu. Proto také Jan Hus kázal: "hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti". "Starozákoníci" ovšem mohou lhát až se hory zelenají, hřích neudělají, ledaže by podali křivého svědectví.

Nekrást (Mojžíšova 6:2)

Nekrást je starozákonní a platí pořád. Jen je trochu problém s nehmotným vlastnictvím, Pokud byl psaný text spojen s kamenným kvádrem, hliněnou destičkou či pergamenem, byla krádež duševního vlastnictví spojena s materií, že rozlišovat nebylo třeba. Také kvalitní kopie či opisy měly cenu originálu. Od doby vynálezu knihtisku a později digitálního záznamu se mi zdá duševní vlastnictví velmi mlhavé. Na to narazil už Andy Warhol, když okopíroval známé Campbellovy plechovky a byl žalován pro krádež duševního vlastnictví. Podle mého názoru jsou zveřejněné informace na rozdíl od věcí volně šiřitelné a jejich hodnota spočívá právě v tom, že je lze sdílet. Otevřený přístup k informacím umožňuje lepší rozhodování lidí. Pokud jde o umění , tak autorský zákon chrání vydavatele a výrobce, nikoliv autory a umělce. Na toto se opravdu nedá vztahovat desatero psané do kamenných desek.

Nebýt chamtivý (Korintským 5:11)

Chamtivost, hamižnost a nenasytnost se nedají srovnávat s kradením. I úplně poctivě získaný majetek, který nepotřebuješ, je z etického hlediska špatně. Získám-li třeba dům jako legální dědictví po babičce, nic proti tomu, ale hromadění majetku jako cíl a smysl života? Starý zákon takovou situaci nemohl předvídat, a tak je v tomto směru nepoužitelný. V kázání na hoře je i tato věta: "Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." (Mt 19,24)

Starat se o rodinu (Timoteovi 5:8)

Starý zákon přikazuje "cti otce a matku", ale už nic neříká o tom, že by se měl člověk starat o rodinu, tedy o děti a partnera. Ortodoxní katolík či judaista jistě neporuší desatero, když se místo rodině bude věnovat náboženské kontemplaci. Děti ho však musí milovat a ctít.

Pomáhat bližnímu (Pavel 13: 1 )

Miluj bližního jako sebe sama - tento bod ve starozákonním desateru nenajdete, přesto, že si spousta lidí myslí, že tam někde je. Pomáhat bližnímu by mělo být určitě zakotveno vysoko v etických zásadách každé morálního člověka. Jde ovšem o to, kdo vlastně je ten bližní. Příslušník rodiny, klanu, národa, rasy, lidstva? Anebo tam patří i šimpanz, orangutan a třeba i netopýři?

Být trpělivý a laskavý (Jakob 3:17)

Mnoho lidi považuje tyto ctnosti za známku slabosti. Netrpělivostí a hrubostí ovšem často škodíme mnohem víc, než kdybychom někoho okradli. V Bibli se piše: "Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky."

Nesmilnit (Mojžíšova 20.10)

Málo co mělo v dějinách náboženství a etiky tolik různých výkladů. Ledacos, co v Sodomě bylo hříchem, bychom dnes považovali spíš za lehké erotické osvěžení či diverzitu. Pořád sem ale patří znásilnění, či zneužívaní dětí a hendikepovaných osob. Asi zde platí více než kde jinde, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim ( Tobiáš 4,15)

Karel Havlíček ve svých Epigramech píše: "Co sám nerad, nečiň jinému!/ žáku pravil kantor kdesi /třepaje ho při tom za pačesy." Toto zlaté pravidlo etické, tento kategorický imperativ Dekalog neobsahuje a tak je pro mne ničím jiným, než zajímavým historickým dokumentem.