Aforismus 66
Text Franze Kafky, který je známý mnoha dnešním Pražanům, pojednává o konečné nemožnosti odchodu odkudkoliv.
Je svobodným a zajištěným občanem země,
neboť je připoután k řetězu,
který je dost dlouhý,
aby mu zpřístupnil všechny okrsky země,
ale přece pouze tak dlouhý,
že ho nic nemůže vytrhnout z hranic země.
Zároveň je však také svobodným
a zajištěným občanem nebes,
neboť je uvázán na podobně
vypočtený nebeský řetěz.
Chce-li nyní na zem,
škrtí ho nebeský obojek,
chce-li do nebe, pozemský.
A přesto může cokoliv a cítí to
ba dokonce odmítá svést
to všecko na chybu při prvním připoutání.
Z originálu Franz Kafka: Aforismy (Československý spisovatel, Praha 1968), do nějž autorova díla přeložil Rio Preisner.
Aforismus 66 je jednou z básní, která je zveřejněna na zdech budovy komplexu Zlatý Anděl na pražském Smíchově, jejíž vnější výzdobu z iniciativy francouzského architekta Jeana Nouvela tvoří jím vybraná díla na téma „země a nebe“ z české a pražské literatury. Všimněme si, že číslo 66 je v různých sbírkách kratších literárních forem vždy klasické (viz také Shakespearův Sonet 66).