Jak se zas jednou biologie minula s životem
O zamrzlém evolučním biologovi a bílém králíkovi.
„Jaká je vaše nejobvyklejší pozice?“ tázal se kdysi průkopník sexuálních výzkumů Alfred Kinsey (1) a jedna z odpovědí překvapených Američanů prý zněla: „Ono jich existuje víc?“ V současném Česku probíhá výzkum daleko přesahující objem Kinseyho dat, a to pod vedením evolučního biologa Jaroslava Flegra z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity (2). Bohužel třebaže se profesor Flegr honosí dokonce „největším objemem sexuálních dat na světě“, jejich celkové vyznění značně znehodnocuje způsob, jakým jsou kladeny výzkumné otázky, potažmo co je nám jako sexualita podsouváno.
Ani by nevadilo, že Flegr se dostal ke zkoumání sexuality omylem, na popud své celoživotní vášně pro prvoka toxoplasmu gondii. Náhledy tradičních sexuologů nejsou zas o tolik šťastnější, když takový Petr Weiss je nám schopen vyprávět, že „muži jsou na rozdíl od žen evolučně designování k polygamii“ nebo že svoje „partnerské strategie přizpůsobujeme reprodukční výhodnosti“ (3). Různí Flegrové, Weissové, ale i Uzlové s Plzáky nesou sice určité osvícenecké zásluhy za nastolování sexuality do českého veřejného prostoru, jejich osvícenost má ovšem na druhé straně často až příliš jasno i tam, kde by se měla spíš zardívat, nebo zalézt do temného kouta.
Rozpory Flegrova výzkumu
Když Flegr hovoří o sexualitě, soudě podle jeho přednášek si pod tím představuje „výměnu genetických informací“, jinak řečeno – v případě lidského druhu – vzájemnou pohlavní reprodukci (4). V takovém rámci by nejspíš erotika nebyla ničím jiným než námluvami, srovnatelnými s roztahováním pavích ocasů či kuňkáním žab. Čím to je, že za svých šestadvacet let jsem zažil dostatek erotických zážitků (počínaje od těch kojeneckých), aniž by v nich kdy figuroval byť jen náznak touhy se rozmnožovat? Spíše by se mělo v případě erotiky hovořit o sféře „kvality života“, zahrnující i leccos vyloučené principem vědecké redukce. Proti tomu pouhé rozmnožování erotiku nevyžaduje, dá se přece otěhotnět po znásilnění, nebo uměle dík injekci. Kdepak, takhle omezený náhled na sexualitu nestačí.
V samotném Flegrově výzkumu projdete v první řadě velmi podrobnou klasifikací, kdy se veškerá vaše „genetická výlučnost“ rozpadá na statistické kategorie od barvy očí přes rodinné poměry po osobnostní vlastnosti, načež jste nuceni čelit absurdním otázkám typu: „Vidíte řítící se vagon, který brzy vykolejí, čímž usmrtí pět dělníků opravujících trať. Vy náhodou stojíte u výhybky a můžete odklonit vagon na kolej, kde je pouze jeden dělník. Co uděláte?“ (5) A když počet podobných otázek podezřele narůstá, dojde vám, že dotazník si tímto způsobem zodpovídá, nakolik jste sadista a nakolik masochista – aniž byste směl navrhnout jiná řešení; třeba na dělníky zavolat, ať uhnou. (To samé podráždění mi způsobuje už jenom nabídka dvou rigidních pohlavních kategorií: žena, nebo muž…)
Ohledně sexuálních škatulek máte na výběr nejen mezi hetero-, homo- a bi-, ale přibyla i transsexualita spolu s asexualitou a semisexualitou, což je však stále dost nefunkční, neznalé teorie queeru. Absurdita takové klasifikace vede k otázkám, zda vás víc vzrušuje homo-anál nebo hetero-anál (nakolik reálně a nakolik virtuálně), aniž byste o tom kdy takhle přemýšleli. Jakmile navíc máte udávat přesná čísla svých masturbací, partnerek a styků, procentuální zastoupení té které polohy, a zda máte radši zadek, uši, nebo nos…, musíte si buď vymýšlet, anebo plakat. – Taková logika přece nemá s milostným životem vůbec nic společného.
Následuj bílého králíka
Flegrovy stránky k náboru nových respondentů se jmenují příznačně Pokusní králíci (6). Jestliže moje zkušenost na rozdíl od desetitisíců jiných Flegrově sítu unikla, holt asi nejsem dost králík. Anebo se odhodlejme proti pokusnému králíku postavit bílého králíka ze známé Carrollovy pohádky Alenka v říši divů. Svým způsobem si tak můžeme demonstrovat rozdíl mezi sexualitou a erotikou.
Jestliže v případě pokusného králíka se ochotně ztotožňujeme s označeními, která nám dává k dispozici pan vědec (a právě tomuto se říká od devatenáctého století „sexualita“; nejde tedy o nic intimního, jako spíše o mechaniszmus sociálně-kontrolní), jak proti tomu začíná pohádka o Alence? „Jednou v létě seděly Alenka a její starší sestra na břehu řeky…“ (7) Sestra si četla knížku a Alenku to nudilo. Abychom se mohli vydat za bílým králíkem, je nám v první řadě zapotřebí vnímavosti, která znemožňuje přistoupit na povídačky expertů. Vnímavosti vůči tomu, co do jejich povídaček nezapadá. Teprve tehdy si všimneme bílého králíka s hodinkami a přijde nám to divné.
Erotika zkrátka začíná momentem iniciace. Zjevuje se tu něco působivého jenom pro mě. Probouzí to v mém srdci zvídavost. A jakmile se za ní vydám do „temnot králičí nory“, s trochou štěstí se mi otevře nový, skrytý svět s vlastními zákony, hrůzami i euforiemi, začne se netušený příběh… Nikoli pouhé snění; naopak Srdcová královna mě vskutku připravuje o hlavu. A rád bych se dočkal dne, či spíše jedné jarní noci, kdy se i evoluční biolog Flegr znudí svými zamrzlými teoriemi a všimne si, jak na něj z šera na dvorku zastříhají dvě dlouhé bílé uši.