Táto báseň nie je súčasťou žiadneho projektu
Tři básně rumunského básníka Gheorghe Mocuţy ve slovenském překladu jeho banátské spoluobčanky Dagmar Márie Anocy.
Ako na nebi tak aj na zemi
Ak zamestnanci Pandora Oil objavia
bridlicový plyn na západnej nižine
kade sa prehnali Huni, Tatári, Turci a Rusi
my úplne vyjdeme nanivoč i s oboma
kostolmi v centre
aj s modlitebnami
i s roľníckymi pagodami
a radnica sa bokom skloní
a ostýchavo sklopí zrak.
Zanikne nížinná parádička
s chuťou paradíza
máčska gerega s ohnivou dužinou
zmizne pejčianský chleba i pšeničné a kukuričné lány
tak jako skapali
kone a agátové háje
keď prišli kolchozy.
No tak už Američani konečně prišli
a my celí natešení začneme po sebe hádzať paradajkami
v nebi.
Robespierre
Táto báseň nie je súčasťou žiadneho projektu
a preto sa nikdy nedostane na stôl akejkoľvek asociácie profesionálov kultury.
Táto báseň sa naplní
až keď sa Arad
stane hlavním mestom kultury perifiérie
a keď v Parku zmierenia
miesto pamätníkov a sond
z vlastného popola povstanú
vedľajšie obete
revolúcií a ľudských práv.
A z kohútka potečie
mlieko med sladká urda
veď Rumun nezahynie nikdy
(ale ani Maďar, ver mi).
Ani Francúz Robespierre.
Zodiak
Narodil som sa 5. júna o 5. hodine ráno piaty deň v týždni
mama ma v pôrodných bolestiach proklínala na plné pecky
želala si dceru – bodaj ho tá s kosou vzala, chlapca mizerného
môj brat ušiel z domu k starým rodičom celý vyplašený
iba otec sa potichu modlil v pitvore
hnetúc slzu v pohľade na hradu
kde bola bazalka kde bol duch domu
babica ma priviedla na svet natrela ma prsťou
pokropila ma živou vodou čerstvo nabranou zo studne
bojoval som s temnotou bojoval som se svetlom
so slabučkým telom matky s mliekom a s vinou
že som sa narodil pod Blížencami z Panny a z Leva
v mojom tele prúdila krv iného ja
otrava sveta mi vstupovala do slúch a do nosa a do úst
sa valili nepriateľské mraveniská
v očiach blýskali božské kresadlá
a v lôžku pokožky sa okraje odprskávali zo mňa
keď som po prvýkrát vykríkol keď mi duch vstúpil do úst
prvý slunečný lúč sťal agátové kvety:
vzniesol sa vzduch.
Vyšlo v časopise Slováků a Čechů v Rumunsku NAŠE SNAHY.
Z rumunštiny do slovenštiny přeložila Dagmar Mária Anoca.
Gheorghe Mocuţa
Narozen 1953 v banátském Curtici na maďarských hranicích, vystudoval univerzitu v Temešváru, obor rumunština-francouzština. Pracoval jako profesor francouzštiny, starosta svého rodného města, ředitel místního gymnázia, nyní je spisovatelem, esejistou, literárním kritikem a překladatelem na volné noze.
Dagmar Mária Anoca
Narozena 1951 v banátském Nadlaku, vystudovala místní slovenské gymnázium a slovenštinu a rumunštinu na univerzitě v Bukurešti, kde se posléze stala profesorkou slovenského jazyka a literatury. Je autorkou a redaktorkou učebnic pro slovenskou menšinu v Rumunsku.
Banát
Historické území ležící na pomezí dnešního severozápadního Rumunska a severovýchodního Srbska, jehož vládcem byl bán (tento titul vznikl nejspíš zkomolením slovanského „pán“). Po válkách s otomanským Tureckem v 17. století, kdy byl tento kraj patřící pod habsburské Uhersko zcela vylidněn, byl za Marie Terezie dosídlen obyvateli z jiných části monarchie. V letech 1918–1920 byl za ozbrojeného odporu místních Maďarů kraj rozdělen mezi Rumunsko a Království SHS (budoucí Jugoslávii). Odpor banátských a sedmihradských Maďarů proti tomuto aktu se pak projevoval po celé 20. století a reakce rumunské vlády na něj byly neméně tvrdé. Dnes žije v rumunském Banátu 85 % Rumunů, 5,6 % Maďarů, 2,4 % Romů, 2 % Němců, 1,9 % Srbů, 1,8 % Slováků a 0,3 % Čechů.