Táto báseň nie je súčasťou žiadneho projektu

Obrázek nebo fotografie#17919

Tři básně rumunského básníka Gheorghe Mocuţy ve slovenském překladu jeho banátské spoluobčanky Dagmar Márie Anocy.

 

Ako na nebi tak aj na zemi

 

Ak zamestnanci Pandora Oil objavia

bridlicový plyn na západnej nižine

kade sa prehnali Huni, Tatári, Turci a Rusi

my úplne vyjdeme nanivoč i s oboma

kostolmi v centre

aj s modlitebnami

i s roľníckymi pagodami

a radnica sa bokom skloní

a ostýchavo sklopí zrak.

 

Zanikne nížinná parádička

s chuťou paradíza

máčska gerega s ohnivou dužinou

zmizne pejčianský chleba i pšeničné a kukuričné lány

tak jako skapali

kone a agátové háje

keď prišli kolchozy.

 

No tak už Američani konečně prišli

a my celí natešení začneme po sebe hádzať paradajkami

v nebi.

 

 

Robespierre

 

Táto báseň nie je súčasťou žiadneho projektu

a preto sa nikdy nedostane na stôl akejkoľvek asociácie profesionálov kultury.

 

Táto báseň sa naplní

až keď sa Arad

stane hlavním mestom kultury perifiérie

a keď v Parku zmierenia

miesto pamätníkov a sond

z vlastného popola povstanú

vedľajšie obete

revolúcií a ľudských práv.

 

A z kohútka potečie

mlieko med sladká urda

veď Rumun nezahynie nikdy

(ale ani Maďar, ver mi).

 

Ani Francúz Robespierre.

 

 

Zodiak

 

Narodil som sa 5. júna o 5. hodine ráno piaty deň v týždni

mama ma v pôrodných bolestiach proklínala na plné pecky

želala si dceru – bodaj ho tá s kosou vzala, chlapca mizerného

môj brat ušiel z domu k starým rodičom celý vyplašený

iba otec sa potichu modlil v pitvore

hnetúc slzu v pohľade na hradu

kde bola bazalka kde bol duch domu

babica ma priviedla na svet natrela ma prsťou

pokropila ma živou vodou čerstvo nabranou zo studne

bojoval som s temnotou bojoval som se svetlom

so slabučkým telom matky s mliekom a s vinou

že som sa narodil pod Blížencami z Panny a z Leva

v mojom tele prúdila krv iného ja

otrava sveta mi vstupovala do slúch a do nosa a do úst

sa valili nepriateľské mraveniská

v očiach blýskali božské kresadlá

a v lôžku pokožky sa okraje odprskávali zo mňa

keď som po prvýkrát vykríkol keď mi duch vstúpil do úst

prvý slunečný lúč sťal agátové kvety:

 

vzniesol sa vzduch.

 

 

Vyšlo v časopise Slováků a Čechů v Rumunsku NAŠE SNAHY.

Z rumunštiny do slovenštiny přeložila Dagmar Mária Anoca.

 

Gheorghe Mocuţa

Narozen 1953 v banátském Curtici na maďarských hranicích, vystudoval univerzitu v Temešváru, obor rumunština-francouzština. Pracoval jako profesor francouzštiny, starosta svého rodného města, ředitel místního gymnázia, nyní je spisovatelem, esejistou, literárním kritikem a překladatelem na volné noze.

Dagmar Mária Anoca

Narozena 1951 v banátském Nadlaku, vystudovala místní slovenské gymnázium a slovenštinu a rumunštinu na univerzitě v Bukurešti, kde se posléze stala profesorkou slovenského jazyka a literatury. Je autorkou a redaktorkou učebnic pro slovenskou menšinu v Rumunsku.

Banát

Historické území ležící na pomezí dnešního severozápadního Rumunska a severovýchodního Srbska, jehož vládcem byl bán (tento titul vznikl nejspíš zkomolením slovanského „pán“). Po válkách s otomanským Tureckem v 17. století, kdy byl tento kraj patřící pod habsburské Uhersko zcela vylidněn, byl za Marie Terezie dosídlen obyvateli z jiných části monarchie. V letech 1918–1920 byl za ozbrojeného odporu místních Maďarů kraj rozdělen mezi Rumunsko a Království SHS (budoucí Jugoslávii). Odpor banátských a sedmihradských Maďarů proti tomuto aktu se pak projevoval po celé 20. století a reakce rumunské vlády na něj byly neméně tvrdé. Dnes žije v rumunském Banátu 85 % Rumunů, 5,6 % Maďarů, 2,4 % Romů, 2 % Němců, 1,9 % Srbů, 1,8 % Slováků a 0,3 % Čechů.