Že všichni chtějí žít
Jan Erik Vold (nar. 1939), jinak jazzový hudebník, esejista a překladatel z angličtiny, je právem považován za nejvýznamnějšího současného norského básníka. Jeho styl lze nazvat „východním“: co nejúspornější formou vyjadřuje co nejširší obsah.
…
Když s tímhle obrazem přijel do města a stál před železniční stanicí, najednou si uvědomil, že neví, komu ho nese. Zmateně sledoval, jak s přibývajícím ránem houstne provoz, a netušil, kam se vydat. Odložil tedy zásadní otázku na později a raději si položil méně zásadní: Kde si tu můžu dát něco k jídlu? A první taxikář, na kterého narazil, mu ukázal kudy kam. Vydal se tam a dosyta se najedl a seznámil se s člověkem, který seděl u téhož stolku, šel s ním do města a usadil se tu, oženil se a narodilo se mu dítě, v tomhle městě, kde bydlí už 18 let. Obraz zapomněl v kavárně.
Jedenáctiletý kluk uvnitř
Frajírci se
pitvoří
a
smějí. Když se přeřeknou
pitvoří se
ještě
víc. Uvnitř nich
tápe jedenáctiletý kluk
a
bloudí. S každým výbuchem
smíchu zabloudí
ještě víc.
Máma Thora Heyerdala
Thor Heyerdal, rozvážný
a zdrženlivý
Nor, jenž si myslel
své a chtěl
zjistit
jestli to
platí – vyrobil si vor
z balzy
po způsobu
starých
Inků a chtěl se
vydat
přes oceán. Málokdo věřil
že to zvládne
ale jeho máma
ta
ano, poslala mu
telegram: Dej vědět
až
tam dorazíš. A on tam dorazil.
Tání
Sníh se sesouvá ze střech. Střechy se hroutí z domů. Domům se bortí stěny. Patra se nerozpadla. Sedí tam rodiny a koukají na televizi.
Že všichni chtějí žít
Laponec ze severu
řekl: Kdybys jen tušil
jakým
hladem si někdy
musíme projít, pochopil bys
naši lásku
k jídlu, zpěvu a tanci. Špatný počasí znamená
hubenou kořist, zlej mráz
znamená, že tuleňům
zamrznou
díry v ledu. Viděl jsem, jak se jeden
starej, chytrej
muž oběsil, aby nezašel
hlady. Do pusy
si nacpal tulení kosti, aby dostal
hodně jídla
v říši
mrtvých. Během jedný zimy, kdy
jsme hladověli, porodila žena dítě. Prsa
měla vysušený. Udusila
dítě a tělo
si nechala
k jídlu. Někdo nakonec zabil
tuleně, ale ta žena už nikdy
nebyla
jako dřív. Neštěstí chodí po lidech. Známe
to. A proto
nesoudíme. Ten, kdo jí
každej den
– jak by vůbec moh pochopit, co
je
hlad?
Z výboru básní Jana Erika Volda Malý kruh. Sestavil a přeložil Ondřej Buddeus. Archa, Zlín 2012.