Na hřbitov dějin

Socha, kterou syrský umělec Tamán Azám vytvořil z trosek vybombardovaného panelového domu

Báseň v próze Bruna Solaříka dokazuje, že i surrealistický text může být aktuální.

V řasách, které pomalu černají, vidí plukovník obrysy zbraní. Kavárna v jarním dešti, bez ohrady, jen s malou stříškou z rozbitého skla. Valník opřený o stodolu. Pár koní, na nich sedí pár žen, bičíky mrskají ve vzduchu a projíždějí kolem mokré kovárny tryskem. Za sebou vlečou unaveného psa; rozhlas vysílá přerušované zprávy o výtržnostech jednotek stálé armády, jež prý budou postupně odzbrojovány, jak zní uklidňující vládní komentář. Několik kostelů tiše naslouchá zpěvu papeže.  

Klára a Dorotka budou už brzo u průplavu. Tam počkají na připlutí italských intervenčních vojsk, která se pak v jejich doprovodu spojí s polskými divizemi a udeří společnými silami na soustředěnou obranu v prostoru Příbram–Benešov–Kolín. Dorotka pak odjede na prázdniny do Norska a Klára nastoupí ve Zbrojovce.

Slaměné židle pod železnými stoly, pražské švadleny žehlí drátěné košile, velící generál, postoje okolních států, jakoby zítra, začíná se jezdit novými typy autobusů. Podívej se mi do očí, jak se říká – zašeptal kněz a Dorotka pomalu zvedla víčka.

Z antologie Skupiny česko-slovenských surrealistů 1990–2011 s názvem Jiný vzduch (Analogon, Praha 2012).

Další texty Bruna Solaříka na stránkách Kulturních novin:

Bruno Solařík

Narozen 20. března 1968 v Brně. V roce 1987 se stal jedním ze zakladatelů surrealistického okruhu A. I. V. Od roku 1997 je členem Surrealistické skupiny. Výběrová bibliografie: Za sudy s petrolejem (Edice Analogonu, Praha 1997). Je zastoupen ve skupinovém sborníku A. I. V. Penězokazi (Větrné mlýny, Brno 1998). Žije v Praze.