Negativní dopady sucha a jak je řešit
V roce 2015 došlo k ustanovení Výkonného výboru Meziresortní komise pro realizaci opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody. Ano, i tak se dá přistupovat k následkům sucha, ale lépe je přemýšlet o skutečných příčinách a zabývat se problémem dlouhodobě.
Proč je sucho? Ze sklizených suchých a odvodněných polí (asi pětina Česka) stoupá vzduch ohřátý na 35–40 °C a odnáší s sebou vodní páru vysoko do atmosféry a tato vodní pára se ráno nevrátí jako mlha. Zjevné teplo, přeměňované ze slunečního záření na odvodněných polích, je srovnatelné s 5 000 GW (Temelín má 2 GW). Horký vzduch rozpouští oblačnost. Mokřady vodou neplýtvají, jsou chladné a vodní pára z nich nestoupá prudce vzhůru. Vyschlá krajina vysušuje ovšem i mokřady (advekcí teplého suchého vzduchu). Potřebujeme krajinu ochladit. Potřebujeme mokřady!
Dalším problém je les. Zatímco odborně nevzdělaní jedinci spílají ekologům i vědcům, že mohou za kůrovcovou kalamitu na Šumavě, dnes se jednoznačně ukazuje, že je to všechno přesně obráceně. Tam, kde se proti kůrovci snaží lesníci postupovat tradičními lesnickými postupy, kterým nikdo na rozdíl od NP Šumava nebrání (jedná se o 99 % lesů v České republice), se jim úhynu stromů zabránit nedaří. V NP Šumava už zmlazuje spontánně les. Proč? Protože tam neděláme NIC. A taky proto, že tam jsou smrkové lesy přirozené, nikoliv člověkem uměle vytvořené.
Pokud chceme mít zdravé lesy (a také dostatek vody v krajině – vždyť lesy tvoří více než třetinu plochy naší republiky), je potřeba zcela změnit dosavadní lesnickou praxi. Tedy se chtě nechtě začít přibližovat k metodám, které používá „samotná příroda“. A právě na příkladu nejstarších bezzásahových zón na Šumavě je už dnes jasně vidět, že příroda dokáže lesy obnovovat daleko levněji a efektivněji, než je toho schopen člověk se svým přežitým technokratickým přístupem.
Smrky a místy i borovice hromadně hynou, což je další z mnoha důvodů pro návrat k přirozené druhové skladbě i pro návrat k přírodě blízkým způsobům hospodaření v lesích. Mezi ty patří například výběrová těžba nebo i výmladkový (takzvaně nízký) les. Jsou to jedny z ekonomicky nejlepších alternativ, jak lesy využívat (nemusíte les složitě a draze „obnovovat“, protože to zvládá sám), ale zároveň jsou také šetrné k přírodě a podporují přírodní rozmanitost a ochlazovaní krajiny. Proto potřebujeme přirozené lesy!
A nakonec nádrže. „Malé vodní nádrže by měly být přednostně koncipovány v místech, která se již k akumulaci vody dříve využívala, například v místech zrušených rybníků s využitím starých hrází či jejich zbytků,“ stojí v materiálu Ministerstva životního prostředí nazvaném Adaptační opatření pro snižování dopadů klimatické změny. Přesto se pozornost, a hlavně finanční toky soustřeďují na plánování dalších nesmyslných velkých přehrad za miliardy. Například přehrady Čučice, která má zatopit údolí Oslavy a Chvojnice a pěti dalších vodních nádrží, jež by měly vzniknout v Pěčíně v Královéhradeckém kraji, Vlachovicích ve Zlínském kraji, u Skaličky v Olomouckém kraji a Senomatech a Šanově ve středních Čechách. Velké nádrže mají stát šestnáct miliard.
Velké přehrady, kromě toho, že vytvářejí neřešitelnou příčnou překážku na toku, však často způsobují například problémy se sinicemi, výrazně mění teplotu vody v toku pod hrází a podobně. Pro řešení sucha přitom nemají zásadní význam. A proto nepotřebujeme velké přehrady.