Mrtví už vůbec nevědí, proč zemřeli

Obrázek nebo fotografie#18439

Nesouhlas

Ne, ne, nevyvěšuj vlajku, to nejsme my, kdo oslavují:

Zavři dveře, zavři okno. Nemohu ani vidět

toho červeného koně s uťatou nohou, jak se pase

na žlutém poli. Kdykoli na náměstí udeří do bubnů,

vyskočí, zdvihne hlavu, naježí hřívu - nemůže se rozběhnout.

Ve sklepě mám vedle děravých vojenských bot

petrolejovou lampu.

Čím dál je tu méně lidí. Slepice nesnášejí vejce.

A já pozorně sleduji tvůj náprstek, když šiješ.

 

Poslední soud

Zabití přicházejí v noci, je jich dlouhá řada,

dívají se kolem; zkoušejí klíče, otvírají dveře;

vcházejí do domu, tápou ve tmě; nenacházejí nic.

Ty jsi pod postelí. Postel, která byla určena,

Abys na ní ležel, zvedáš teď na zádech. Za záclonou

stojí ukřižovaný stín okna.

Mrtví už vůbec nevědí, proč zemřeli.

Z výboru Bílá v sousedství modré: Deset současných řeckých básníků (Československý spisovatel, Praha 1986). Básně přeložil Jan Pilař.

Jannis Ritsos (1909 - 1990)

Po úmrtí zbytku rodiny na tuberkulózu zůstal v dětství sám s duševně nemocným otcem. Ve 22 letech se stal členem Komunistické strany Řecka, během vlády okupačního a fašistického režimu vstoupil do odboje a byl v Řecku 40. a 60. letech řadu let vězněm ostrovních koncentračních táborů pravicového režimu. O svém pobytu v Československu napsal básně Ostrava (1962) a Bratislava je láska (1963) a později i sbírku básní Proměny nože (1963). Francouzský spisovatel Louis Aragon ho nazval "největším básníkem našeho věku".