Pavel Schreiber: Slunce nestojí…
Pár veršů básníka, který sám sebe ze skromnosti nazývá nebásníkem.
…
Slunce nestojí...
... a do ošklivých zdí se...
... vstoupit nebojí...
…
Když Ti pod rukou tápající...
... víla v mlze mizí...
... ztratí se v mlze...
... pryč od člověka...
... jako v lučavce zlato
... to též znám...
... pak rozum jindy chápající...
... je člověku cizí...
... nediv se slze...
... že tiše stéká...
... zpod zřítelnic...
... zvlášť jestli si za to...
... můžeš sám...
…
Sedmerá krása... blízko do úžasu...
... dívám se tedy... trhat nedovedu...
... dívám se tedy... na tu sedmou krásu...
... dívám se tedy... do lístků i středu...
... dívám se tedy... do pylu a medu...
…
Za sluncem proti toku...
... proud překonávám...
... plavu...
... proti splavu...
... cestou lososích skoků...
... od řeky do potoků...
Na pouti ke prameni...
... musím...
... v řece se dusím...
... čistá voda tam není...
... k pramenům přes kamení...
…
Co máš dnes proti obloze?...
... jenom to, že je šedá?...
... a že se vítr zvedá?...
... co proti slzám deště?...
... větví se chytají...
... a po nich stékají...
... jak Ty když pláčeš ještě...
... pláčeš taky...
... že nemáš křídla...
... že Ti je vítr nedal...
... když se před chvílí zvedal...
... k slunci bys vzhlédla...
... nade mraky...
Pavel Schreiber se narodil 19. února 1959 v Pardubicích, žije ve Slepoticích u Pardubic a občanským povoláním je obchodník. Svou poezii publikuje v lokálním tisku a na webových serverech.