Rozpaky nad středečními Souvislostmi Jana Pokorného
Několik poznámek k televiznímu pořadu Budoucnost člověka jako živočišného druhu.
Ve středu 22. března 2017 jsem na ČT 2 se zájmem sledoval pořad Budoucnost člověka jako živočišného druhu. Jde o důležité téma pro celý náš vzdělávací systém, odbornou veřejnost včetně politiků i pro laické zájemce. Téma závažné, účastníci diskuse kompetentní (veřejnosti známé osobnosti Stanislav Komárek, Tomáš Machula, Tomáš Sedláček, David Storch), scénář i vedení diskuse profesionální, ale poznatkové vyznění pořadu rozpačité.
Účastníci diskuse se předváděli svými nápady, bonmoty a příklady, ale necítil jsem snahu poskytnout divákům vedle pobavení také přiměřené poučení. Nevadí mi, že se diskutující neshodli ani v obecném filosofickém vymezení člověka, ani v jiných otázkách. Věda je totiž to, co je sporné, co se dá vyvrátit. Ale zdá se, že přibývají poznatky, přes které, obrazně řečeno, nejede vlak. Například, že Země není středem vesmíru, že nynější kultura je protipřírodní a že živé i kulturní systémy obsahují odlišnou vnitřní informaci. Záměrně tu nehodnotím jednotlivé diskutující ani posuzované problémy. Stručně se vyjádřím jen ke dvěma otázkám, které jinak zajímavý pořad vyvolal: k pojetí člověka a k otázce evoluce.
Domnívám se, že určujícím impulzem pro vznik anatomicky moderního člověka byla prokázaná přírodní katastrofa před několika miliony let v oblasti rovníkové východní Afriky. Vznikla tu velká příkopová propadlina, která změnila klima, a proto došlo k nevratné ztrátě přirozeného domova našich hominidních předků. Ti obývali koruny stromů a byli proto adaptovaní na relativně bezpečný způsob života. Ocitali se však v křovinaté savaně. Pod hrozbou vyhynutí se museli relativně rychle přizpůsobit novým podmínkám. Život na stromech byl jakoby životem v ráji. Poskytoval dostatek rostlinné potravy ve formě plodů, hmyzu a jedlých výhonků, byl přirozeným úkrytem před pozemními šelmami. Vynucený život v savaně připomínal vyhnání z ráje, vyžadoval obtížnější způsoby obstarávání obživy, stavbu primitivních příbytků na holé zemi i dokonalejší sociální organizaci. Zdá se, že většina populací našich vzdálených předků v této době vyhynula. Populace, které se dokázaly přizpůsobit, se ocitly v období biologické plasticity. Do jejich genomu se prosazovala útočná adaptivní strategie včetně prokázané vlohy k jazykové komunikaci a potřebě trvalé fyzické námahy. Proto mi vadilo, že v diskusi nezaznělo žádné připomenutí, že člověk získal v procesu své evoluce nejen velké nespecializované tělo, ale i zvláštní genom, který mu umožnil zapálit opoziční evoluci kulturní.
K problému evoluce. U tohoto dnes zásadního problému se bohužel obnažila filozofická slabina všech diskutujících. Podle mého názoru uzrál čas, abychom evoluci přestali chápat jen tradičním úzce darwinovským způsobem. Jde totiž o univerzální onticky tvořivý proces (protiklad entropie). Přirozená evoluce vytvořila vesmír v jeho nynější struktuře včetně neživých i živých struktur planety Země – tedy včetně člověka jako biologického druhu. Kulturní evoluce vytváří nynější protipřírodní kulturu. Problém evoluce je zásadní proto, že souvisí s pojetím skutečnosti (bytí). Bytí totiž není stálost a pasivita, ale aktivita a ontická tvořivost. Skutečnost samovolně produkuje tvary, struktury, systémy, uspořádanost.
V souladu s realitou musíme proto na Zemi rozlišovat dvě tvořivé evoluce. 1. tvořivý proces kosmické aktivity, který konstituoval také pozemskou přírodu. 2. dočasný a dílčí proces spontánní sociokulturní aktivity lidí. Pouze tento druhý proces vytváří kulturu. Takže obě tyto evoluce – přírodní i kulturní – si dnes vážně konkurují. Probíhají nejen na téže Zemi, ale – obrazně řečeno – pečou z téže mouky, z chemických prvků dávných hvězd. Z nich totiž kdysi vznikala naše planeta. Obě evoluce vytvářejí své vlastní typy informace i své vlastní předmětné struktury. Kultura však – na rozdíl od živé přírody – nemá ani vlastní teritoriální, ani vlastní látkovou a energetickou základnu, je parazitem, přesněji umělým novotvarem (tumorem) Země. Místo, látku a energii krade Zemi. Také proto nemůže být pokračováním přirozené evoluce, také proto je spolu s člověkem jako svým tvůrcem existenciálně ohrožená. V diskusi bohužel nic podobného nezaznělo, účastníci pouze mudrovali nad tím, zdali a jak se bude člověk vyvíjet.
Kritické výhrady k pořadu by ovšem neměly zastínit jeho oprávněnost a potřebnost. V dnešní době však vzdělávací pořady současně ukazují i na slabiny úzkého teoretického vidění světa.