Počteníčko: Jaké to bylo letos ve Strážnici
Kurzívka Jana Skácela z počátku šedesátých let: strážnický folklórní festival viděný očima rodáka, básníka a břitkého publicisty v jedné osobě.
Krásné, i když občas pršelo. To rmoutilo redaktory Československého rozhlasu a Rudého práva, protože nemohli básnit o modrém strážnickém nebi. Jinak to dělají každý rok. Nálada byla dobrá. I špatný matematik mohl lehce vypočítat, že v ony slavné dny byla ve Strážnici největší hustota veselých lidí na světě. Na jeden čtvereční metr připadali čtyři. Někteří stáli a mnozí přitom leželi. První den, tj. v pátek, mluvili ještě všichni česky. V sobotu večer a v neděli se naučili slováckému nářečí i rodáci z Nuslí. Už nikdo neposlouchal, všichni čuli. Lidé tam byli k sobě velice hodní. Viděl jsem desátníka, který vezl v dětském kočárku prostého vojína, kterého bolely nohy. Dojalo mne to.
Všichni říkali, že folklór je přece jenom krásný a že lidové kroje jsou také krásné.
V neděli večer se všichni těšili domů.
Doma utíkali ke gramorádiu a pouštěli si Armstronga.
Jan Skácel: Jedenáctý bílý kůň. Krajské nakladatelství Brno 1964