KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

O prvních lidských pochodech na východ z centra Evropy, i o nejstarších možných stezkách člověka či pozdějších jeho trasách na území Číny.

O předchůdcích hedvábné stezky

Pojmenování hedvábná stezka je starobylého původu. Jednoznačně počátky jeho užívání nejsou však určitelné. Z prehistorie člověka je známo, že při cestě z Afriky napřed podél východního pobřeží Středozemního moře, posléze okolo celého území malé Asie, až do severního okolí Kaspického moře při prvním zabírání dosud lidmi neobydlených území, zamířili putující také na východ do Asie. Snad se to stalo už před téměř 60 tisíci lety. Nepochybně před 50 tisíci lety tudy už začali lidé pochodovat. V opačném směru z východu z centra Asie na západ se mohli lidé postupně přesouvat také, ale na velké vzdálenosti se cestování ve větším počtu lidí zpět do už osídlených míst sotva uskutečňovalo. Volná trasa od samého začátku vedla k východu.

Na druhé straně můžeme bez pochyby mluvit o existenci dálkových starých stezek v Evropě už od počátku neolitu - mladší doby kamenné (tj. cca 4. tisíciletí před n. l.). Jsou totiž známy přenosy různých především kamenných materiálů (surovin) na stovky kilometrů daleko (např. z území dnešního Maďarska, nebo z dnešního Polska donášených na území ČR v té neolitické době (A. Přichystal, 2009). Dá se předpokládat, že i v Asii musely být podmínky podobné, alespoň pro části území už osídlené a s dobrou prostupností a v oblastech s klimatem umožňujícím bezpečný průchod územím. Důvody procházení krajinou nutně byly stejné jako v Evropě.

Přehled o starých stezkách NA území České republiky

Z nejstarších starých stezek je zajisté ta, která vedla od Řezna (Regensburgu) tak řečeným Všerubským průsmykem, resp. prošla okolím Domažlic a poté směřovala na Plzeňsko a až do okolí Prahy. Její existenci už v neolitu zjistil Binsteiner (2000).

Stejně stará je Bílinská stezka. Ta vedla podél řeky Bíliny od jejího ústí do Labe a až k dnešnímu Jirkovu. Linecká stezka vedoucí od Dunaje u Lince se prezentuje nálezy z doby bronzové a vede až ku Praze, zprvu s dvěma cestami, později se spojuje v jednu stezku u Rychnova n. Malší.

Jantarová stezka začíná s třemi větvemi vedoucími od Dunaje nazvanými Znojemská, Lávská (Laa an der Thaya) a Břeclavská. Nakonec prochází už v jediné trase Moravskou branou a má pak možnost mířit k východu přes nynější Krakov až do Asie.

Polská stezka vedoucí od Prahy míří přes Náchod ke Kladsku a odtud dále k severu, resp. posléze k východu směrem do Asie. Také ta má doklady o svém značném stáří. O všech pěti stezkách jsou podrobné údaje v Atlase (Květ 2011).

O putování v Číně

O začátku putování po oblastech současné Číny není informací. I když ta prvotní doba počátku cestování není zjistitelná, můžeme s jistou pravděpodobností klást dobu propojení všech čínských území do doby prvních čínských panovníků, tedy cca do doby 2000 před n. l. Tehdejší uchopení moci jedním vládcem na území celé Číny nutně znamenalo i cestovní propojení všech částí vlastního čínského území. Muselo být na svou dobu dokonalé. Dá se očekávat, že tehdy byly uskutečňovány i cesty do sousedních, nečínských oblastí. Kam až cestování tehdy dosahovalo, se však neví.

Z nedávné doby 13. století je v Evropě nejlépe známa cesta Marca Pola z dnešní Itálie do Číny a zpět, popsaná v jeho cestopise s názvem Milion.

Z výše uvedeného vyplývá, že trasa Hedvábné stezky, ať už se kdysi nazývala jakkoli, mohla na jisté části asijského území fungovat už od 2. tisíciletí před naším letopočtem.

Teoretické spojení území dnešní ČR s jihovýchodem Evropy resp. střední Asií

Od kdy se vyvíjelo cestování z území Evropy až do středu Asie, není nyní zjistitelné. Ví se spolehlivě, že nynější Istanbul je příkladem pro spojení jižním směrem, tedy odtud dál přes jižní Asii, zatímco směr východní, který vedl přes nížiny Ruska, mířil dále k severozápadní Číně.

Přitom Istanbul byl dosažitelný přes území dnešního Slovenska a Maďarska posléze trasou podél Dunaje, to už v Bulharsku. Na území současného Bulharska se muselo přejít k jihu a pokračovat dále až k poloostrovu vybíhajícímu na východ a dosáhnout tak Istanbulu. Odtud by měla následovat spojení s Teheránem a dalšími státy na východě. Při druhé možnosti trasy k východu od soudobého Krakova by znamenalo překonat ruské stepi a blížit se odtud posléze i hornatou krajinou do Číny. Všechny uvedené příklady vždy už v dávné minulosti znamenaly cestovní potíže všeho druhu. Na mnoha místech na různých trasách se dochovaly zříceniny dávných cestovních center.

Současné ideje

Soudobá Čína si představuje, jak by mohla moderními způsoby 21. století propojit Čínu s Evropou. Ovšem i předpokládané rychlovlaky na dlouhé trati by musely počítat s obrovskými finančními náklady, zvláště v oblastech stavebně málo příznivých. Zatím není ani naznačen výchozí bod (resp. body) na území Číny a vůbec žádná místa cílů nejsou známa v Evropě samé. Začátek trasy v Číně je řešitelnou čínskou otázkou, byť může i tam působit problémy. Ale průnik Evropou s řadou států na trase je jistě složitější otázkou vyžadující nejen um jednání, ale i řešení vzniklého obtížného okruhu otázek.

Závěrem lze říci, že veškeré snahy spojení Číny s Evropou znamenají enormní finanční zatížení zvláště při snaze o urychlení takovéhoto spojení.

Odkazy

Binsteiner, A. (2000): Die Feuersteinstrasse nach Boehmen. Beitrage zur Archaeologie in der Oberpfalz und in Regensburg, sv. 4, 43 a n.

KVĚT, R. (2011): Atlas starých stezek a cest na území České republiky, studio VIDI a SOLITON.CZ, Brno

Přichystal, A. (2009): Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. Masarykova univerzita Brno