Dílo Lubomíra Kressy je součástí českého i mezinárodního surrealismu
K letní třebíčské výstavě z díla pozoruhodného a předčasně zemřelého umělce.
Muzeum Vysočiny Třebíč připomíná ve své Galerii Tympanon uzavřenou tvorbu surrealistického malíře, grafika a sochaře Lubomíra Kressy (1941-1981), který by se v prosinci minulého roku dožil sedmdesáti pěti let. Výstavu koncipoval a díla zapůjčil umělcův syn Lubomír Kressa, sběratel a obchodník s uměním.
Od poloviny šedesátých let do začátku let osmdesátých, v době Kressova postupného tvůrčího rozmachu, působili v Třebíči další dva surrealisté, básník, výtvarník a překladatel Ladislav Novák (1925-1999) a malíř, grafik a ilustrátor Josef Kremláček (1937-2015). Kressa byl z nich nejmladší. Přátelili se, setkávali v Novákově bytu, chodívali na nedělní procházky do přírody. Kressovo první výstavní vystoupení se uskutečnilo v roce 1966 v Brně společně s Kremláčkem v Malé galerii Trýbova klubu Lékařské fakulty Univerzity J. E. Purkyně s Novákovým úvodním slovem. Po jednapadesáti letech si je připomeňme Kressovi věnovanou pasáží:
(...) Lubomír Kressa (…) vystřídal několik zaměstnání. Byl soustružníkem, skladníkem, závozníkem i číšníkem. Nyní právě dokončuje uměleckoprůmyslovou školu v Turnově. Společným východiskem obou mladých umělců je dekalk, vlastně jedna z nejstarších malířských metod vůbec, protože dekalk, respektive volná interpretace náhodných skvrn, byla již známá pravěkým malířům na stěnách jihofrancouzských a španělských jeskyň. V renesanci připomněl inspirační význam dekalku sám Leonardo da Vinci. Do moderního umění uvedl dekalk surrealistický malíř Oscar Dominguez. Teorii dekalku podal André Breton ve zvláštní stati zařazené do druhého vydání knihy Surrealismus a malířství. K nám dekalk uvedl básník Vítězslav Nezval. Dekalky Nezvala inspirovaly k básnické sbírce Absolutní hrobař. Od té doby technika dekalku u nás zdomácněla dík tvorbě několika imaginativních malířů, jmenujme především Mikuláše Medka a Josefa Istlera.
Josef Kremláček a Lubomír Kressa osvěžují metodu dekalku vlastním přínosem. Josef Kremláček místo známých materiálů - kvaše nebo olejových barev - používá barev tiskařských, zlata a bronzů. Často papíry symetricky překládá a působí na ně velkými tlaky. Tak tvoří své cykly Králů a Model. Jindy jsou mu dekalky jen materiálem k větším kolážím a kolážím - vtipům. Nejlepší Kremláčkovy práce mají intenzívní poetickou atmosféru, často v nás evokují zvláštní magično pozdně gotických obrazů, jindy jsou úsměvně rozvlněny vánkem jemného humoru.
Lubomír Kressa ve svých monotypech spojuje dekalk s frotáží, s obtiskem a dává vznikat konfiguracím, které nám hned připomínají ryby, hned přízraky, hned blíže nedefinovatelné a přece dráždivé útvary. V poslední době kombinuje Kressa dekalky - frotáže s olejovou malbou nebo drippingem (tj. litou barvou) na staré školní výkresy. Ačkoli tato technika není ještě dostatečně kultivovaná, má zřejmě další vývojové možnosti. Zvláště protiklad pečlivě vypracovaných starých školských kreseb s volně litou barvou a fantastickým obtiskem - toto nečekané setkání dvou dob - má svou drsnou a provokační sílu.
Výstava obou mladých umělců, i když nám zde představují teprve začínající dílo, znovu dosvědčuje, že onen proud malby, který bývá někdy nazýván malbou imaginativní, přesněji onen proud, který vychází a inspiruje se surrealismem, není zdaleka uzavřený, znovu a znovu, neodbytně a nepokojně vyráží novými a novými výhonky, ne proto, aby jen rozhojnil velkolepou obrazárnu světového malířství, ale hlavně proto, aby dále obohacoval imaginativní a citové mohoucnosti člověka, které podle slov André Bretona je nutno hájit stůj co stůj.
xxx
Dvacet let po Kressově smrti, v létě 2001, v souvislosti s retrospektivní Kressovou výstavou v Galerii Malovaný dům v Třebíči, poskytl autoru tohoto článku rozhovor Josef Kremláček. Přepisuji zde jeho odpovědi na dvě z tehdy položených otázek:
Vy i Kressa jste byli aktivní v surrealistické skupině Lacoste.
V Brně jsme se seznámili s vysokoškolskými studenty, kteří měli stejný zájem o imaginativní tendence a surrealismus. V roce 1964 jsme založili skupinu Lacoste. Členy byli Arnošt Budík, který později emigroval a žije v Bruselu, Jiří Havlíček, Václav Pajurek, Aleš Navrátil, také já a později ještě Karol Baron ze Slovenska. Luboš Kressa členem skupiny sice nebyl, ale pravidelně s námi vystavoval.
V 60. letech byla aktivita skupiny obrovská, spolupracovali jsme s mnoha zahraničními surrealistickými umělci a skupinami. Kressa se zúčastnil řady domácích i zahraničních surrealistických přehlídek. Byl zastoupen i na výstavě Nové výtvarné postupy v brněnském Domě umění v roce 1967 a o rok později na bienále Výzkumy grafiky v jihlavské Oblastní galerii Vysočiny. Obě akce mapovaly nové výtvarné techniky a metody, pro jejichž objevování se 60. léta stala magickou dobou. Myslím, že i pro Kressu bylo toto období plné radosti a spokojenosti z tvůrčí práce, že byl i lidsky spokojen.
Je možné odhadnout, jak by se Kressova tvorba rozvíjela, kdyby nedošlo k jejímu osudovému přervání?
Ne. To možné není. Ve vývoji většiny umělců dochází postupem času k nejrůznějším, třeba i zásadním proměnám. Jisté ale je, že kdyby v roce 1981 náhle nezemřel, jeho tvorba by se dál intenzívně rozvíjela, protože měl velký talent a určitě měl i jasné představy o tom, co chce dělat dál. Dnes, dvacet let po Kressově smrti, jeví se mně jeho tvorba stále aktuální, nezestárnula, naopak se ukazuje, že časem nabývá na kvalitě. Důkazem toho jsou Kressovy obrazy a monotypy na současných výstavách surrealistů ze skupiny Stir-up, která je volným pokračováním bývalé skupiny Lacoste. Nejsou to pouhé nostalgické vzpomínky na předčasně zesnulého umělce. Kressovo dílo vidím jako důležitou součást soudobého českého i mezinárodního surrealistického hnutí.
xxx
Příležitost vstoupit na dráhu umělce Kressa dostal až v jednadvaceti letech, kdy byl přijat ke studiu uměleckého kovářství a zámečnictví na turnovské Střední uměleckoprůmyslové škole. Po jeho ukončení v roce 1966 se vrátil do Třebíče, byl pedagogem a souběžně rozvíjel surrealistickou tvorbu v kresbě, malbě, grafice, sochařství a okrajově i v keramice. Za dominantní téma zvolil lidskou bytost v její komplikované individualitě. Reagoval na podněty vyvěrající ze vztahu člověka k přírodnímu dění, k městské civilizaci a k prostředkům techniky.
Z rozrušené obvazové tkaniny tvořil černé monotypy stylizovaných figur s imaginárním zobrazením tkáně. Dramatičnost, bizarnost a proměnlivost dílem nahodile vzniklých otisků i sama skutečnost touhy po stále nové tvůrčí hře jej přivedla k četným aplikačním variantám této specifické výtvarné technologie. Později přetiskoval gázové postavy do starých deskriptivních a architektonických výkresů, uplatnil je rovněž v olejomalbách s krajinnými fragmenty a s krystaly polodrahokamů. „Tkáňový" charakter vtiskl také převážné části tvorby sochařské. Životním postojem byl nekonformní, ale v duchu klasické tradice vyznával, že umění má zvláštní sílu, a být umělcem není činnost jako každá jiná, protože vyžaduje pronikavý pohled pod povrch věcí a dějů.
Aktuální výstavní připomenutí Lubomíra Kressy v Muzeu Vysočiny Třebíč, uskutečněné třicet šest let od předčasného uzavření jeho tvorby, je drobným penízem na splátku dluhu, který má vůči tomuto umělci naše kultura. Celý závazek bude splacen až konáním Kressovy souborné kurátorské výstavy doprovázené obsáhlým katalogem, lépe komplexní monografií.
Lubomír Kressa, výběr z díla k nedožitým pětasedmdesátým narozeninám, Muzeum Vysočiny Třebíč, Zámek 1, Třebíč, Galerie Tympanon. Výstava je přístupná do neděle 10. září, otevřena je od úterý do neděle od 9. do 12. hod. a od 13. do 17. hod., v červenci a srpnu otevřeno i v pondělí. http://www.muzeumtr.cz/