Folklor a city jako symbióza poučení a zábavy
Folklor a city je projekt, který se od listopadu až do února snaží osvěžit brněnské folklorní vody. Každý z večerů má dvě části. První je přiměřenou měrou edukační. Formou besed, workshopů a diskuzí buď souzní s následným hudebním program, nebo reaguje na aktuální témata folklorního života. Druhá část je již nezřízeným veselím s cimbálovými muzikami. Myšlenka zorganizovat akci v tomto duchu vznikla už v minulém roce, kdy se pomalu rozbíhala činnost Brněnského etnologického spolku.
Pořádat folklorní akci v Brně se někomu může zdát jako nošení dříví do lesa. Vždyť nadšenci si v průběhu roku užijí ve městě folkloru vcelku hojně. Původní ideou, která přetrvala až do současné konečné podoby, však bylo poukázat a představit odbornou i uměleckou formou právě tento specifický vztah Brna a folkloru. Motivací k tomu byla intenzivní koncentrace lidových umělců ze všech koutů Moravy i Slovenska, kteří zde po desetiletí navazují nové kontakty i dlouholetá přátelství. Leoš Janáček přispěl k této symbióze města a venkova např. pozváním horňáckých hudců a tanečníků do besedního domu již v roce 1892. Brno bylo, a troufám si říct, že také bude, moravským centrem folklorního dění.
Jako metropole Moravy a studentské město jistě přispívá k tomuto regionálnímu setkávání. I to je jeden z důvodů, proč byly pozvány zejména mimobrněnské muziky. Druhým důležitým kritériem byla touha předvést pestrost, se kterou je možno pracovat s folklorním hudebním materiálem. Srovnat bude možno krásné propracované úpravy Harafice i autentické horňácké noty muziky Petra Mičky. Neméně důležitou ambicí je představit divákům kvalitní přednášející a zajímavý program. Lednový hudební workshop trávnic a halekaček, který využije dokonalé akustické vlastnosti funkcionalistické budovy kavárny ERA i etnologická přednáška o masopustu, doprovázena tradičními fašankovými pochutinami a videi, v únoru, budou také stát za to.
Potenciál folkloru a neutuchající zájem o něj je nesporný. V současnosti, kdy dávno ztratil nálepku nástroje komunistické propagandy, je však dle mého názoru nutno ještě více zdůrazňovat kvalitu před kvantitou. Dnešní doba s sebou totiž přináší jiná nebezpečí. V mnoha případech se „folklor“ stává jen komerčním prostředkem bez valné hodnoty. Proto je myslím přínosné, když se etnologové zapojí do přípravy akcí, které jsou schopny svojí odbornou i uměleckou kvalitou v laické veřejnosti prohloubit nejen vztah, ale také znalosti lidové kultury. Protože právě popularizace, diskuze a kritická reflexe klíčových fenoménů etnologie patří k hlavním motivacím vzniku spolku. I když bylo studium folklorismu a jeho projevů dlouho opomíjeným tématem, v současné době se dostává právem více do popředí.
Netvrdím, že má projekt Folklor a city ambice odborné diskuse. Spíše se svědomitým výběrem hostů snaží šíři názorů a přístupů v nejkvalitnější možné podobě předvést svým návštěvníkům. Zda Folklor a city zažehne city a tyto ambice se naplní, necháme posoudit návštěvníky.