Historie spotřebního družstevnictví
Počátky družstevního hnutí na území současné České republiky a první spotřební družstva
Vznik družstevnictví na území současné České republiky je datován druhou polovinou 40. let 19. století. Jako v okolních zemích i u nás vznik družstevnictví úzce souvisel s rozvojem kapitalistických výrobních vztahů a rozvojem tržního hospodářství. To na jedné straně vedlo k růstu produkce, na druhé straně však způsobovalo, že „chudí se stávali ještě chudšími“. V obraně proti zvyšujícímu se ekonomickému tlaku a ve snaze zlepšit svoje bídné postavení se nejvíce postižené vrstvy (dělníci ve městech a rolníci na venkově) pokoušely sdružovat do svépomocných organizací – zakládaly první spolky založené na svépomoci, solidaritě a vzájemné pomoci.
Hlavním motivem vzniku prvních konsumních spolků (spotřebních družstev) byla obrana proti lichvě obchodníků a překupníků při prodeji základních životních potřeb.
Tradice českých družstev se odvíjí od roku 1847, kdy byl v Praze založen „Pražský potravní a spořitelní spolek“. O činnosti tohoto prvního družstva na území současné České republiky nemáme mnoho dochovaných informací. Je známo, že Pražský potravní a spořitelní spolek byl, jak ostatně i vyplývá z jeho názvu, osobitým družstvem s víceúčelovou činností. Členové si v družstvu ukládali svoje úspory a za takto vzniklý kapitál bylo nakupováno zboží běžné denní potřeby. Členskou základnu tvořili převážně dělníci a drobní řemeslníci. Text stanov Pražského potravního a spořitelního spolku ukazuje, že vzorem nebyly stanovy rochdalského družstva, ale byly spíše ovlivněny podobnými spolky v sousedním Německu.
Po Pražském potravním a spořitelním spolku byl ještě téhož roku založen spolek s obdobnou činností v Liberci a v roce 1848 vznikl ještě jeden potravní spolek v Praze.
Další zpráva o založení spotřebního družstva se vztahuje k roku 1857, kdy je uváděno založení spolku „OUL“ ve Tmáni na Berounsku. O rok později vznikl potravní spolek „Hrádek“ v Pálči na Kladensku. Podstatně více informací se
zachovalo o spolku „Včela“ ve Stašově u Zdic. Spolek založili v roce 1861 místní dělníci a chalupníci a měl na svou dobu celkem dobré základy – členové složili na podílech dohromady na 300 zlatých. Důkazem prosperity spolku prý bylo i to, že tři místní obchodníci museli uzavřít své prodejny. Stašovská Včela zanikla v roce 1884 po 23 letech trvající vcelku úspěšné existenci.
Potravní spolky vznikaly i na území Moravy. Jsou zde doloženy například v Brně: Potravní spolek a výpomocná pokladna, založený v roce 1864, a o rok později spolek Práce.
Ve druhé polovině 60. let 19. století prošla česká spotřební družstva specifickým vývojem. Toto období je spojeno s působením JUDr. Františka Ladislava Chleboráda, politika, národohospodáře a svérázného propagátora družstevní svépomoci. Bohužel většina spolků vzniklých pod vlivem jeho idealistických představ o družstevnictví skončila neúspěchem. Špatné zkušenosti znamenaly pak na mnoho let útlum v zakládání spotřebních družstev. Teprve konec 80. a hlavně 90. léta 19. století přinesla opět oživení a vznik desítek nových družstev.
Zásadní význam pro činnost všech družstev, tedy i spotřebních, mělo vydání družstevního zákona v roce 1873, který jim dal legislativní základnu.
V roce 1892 existovalo v českých zemích 61 spotřebních družstev, v roce 1898 již 172.
První centrála dělnických družstev pro vzájemnou koordinaci a k ochraně společných zájmů byla založena v roce 1908 z iniciativy tehdejší sociálně demokratické strany pod názvem Ústřední svaz českoslovanských konsumních, výrobních a hospodářských družstev v Praze.
Období 1918–1939
Vznik samostatného Československého státu v roce 1918 otevřel novou vývojovou etapu i pro družstevní hnutí.
První roky po skončení 1. světové války byly spojeny s rychlým přirozeným růstem spotřebních družstev.
V podmínkách fungujícího tržního hospodářství byla spotřební družstva svépomocnými zájmovými organizacemi s demokratickou správou, která ve své činnosti uplatňovala tradiční družstevní principy.
Rozšiřování sítě prodejen spotřebních družstev si postupně vyžádalo stanovení obvodů působnosti jednotlivých družstev. Slučováním desítek malých lokálních spotřebních družstev do větších celků byla vytvářena obvodní a oblastní družstva. Vznikla silná centra spotřebních družstev například v Brně, Liberci, Plzni, Praze, Prostějově, Ostravě a jinde.
Velice důležité místo v rámci hospodářské činnosti spotřebního družstevnictví zaujímala Velkonákupní společnost družstev (VDP), která byla pro družstva hlavním dodavatelem potravinářského a průmyslového zboží. Zároveň postupně vybudovala na celém území tehdejšího Československa svoje výrobní provozovny. Jedním z největších jejích výrobních podniků byla továrna na výrobu margarínu a kosmetických a čisticích prostředků v Nelahozevsi u Prahy.
Velkonákupní společnost byla založena v roce 1908 a z velmi skromných počátků se rozrostla ve 20. a 30. letech 20. století do mohutného velkonákupního ústředí s celostátní působností. Její skladovací a výrobní objekty v Praze patřily k nejmoderněji vybaveným v celé střední Evropě.
Podle údajů Státního statistického úřadu bylo na počátku 30. let 20. století v Československu 1 474 spotřebních družstev, která měla 910 705 členů a 4 952 prodejen.
Význam spotřebních družstev se projevil zejména v období hospodářské krize v letech 1929–1935 v rozsáhlé podpoře nezaměstnaných a stávkujících dělníků.
Spotřební družstevnictví v období let 1918–1938 vytvořilo rozsáhlé a prosperující, i když značně nejednotné odvětví.
2. světová válka a okupace Československa
Druhá světová válka a okupace republiky znamenaly tvrdý zásah do družstevního dění. Družstva byla podřízena potřebám nacistického válečného hospodářství. Na okleštěném území Protektorátu Čechy a Morava byly družstva a jejich centrály násilně sjednoceny do okupanty vytvořených svazů a ústředí. Spotřební družstva a jejich organizace byly takto nuceně soustředěny ve Svazu spotřebních družstev pro Čechy a Moravu. Do družstev a družstevních organizací byli dosazení němečtí vládní komisaři a správci. Jakékoli porušení předpisů bylo stíháno nejpřísnějšími tresty. Stovky členů, funkcionářů a zaměstnanců spotřebních družstev zaplatilo za účast v odboji svými životy.
Období 1945–1989
Po šesti letech okupace se pustili členové družstev do obnovy válkou zničeného národního hospodářství.
Zkušenosti z předválečného období je vedly k přesvědčení, že prvořadým úkolem dosažení jednoty družstevnictví je ustavení centrály sjednoceného družstevního hnutí. Již v květnu 1945 v zastoupení všech stávajících družstevních svazů byly položeny základy pro vytvoření jednotné družstevní organizace – Ústřední rady družstev. Zvláštní komise vypracovala Zákon o ÚRD, který byl v srpnu 1945 předán ministru práce a sociální péče. K jeho schválení však došlo až o tři roky později a již za zcela jiné politické situace.
Únor 1948 znamenal konec demokratického vývoje. Na základě zákona o ÚRD z 24. 7. 1948, se stala Ústřední rada družstev – ÚRD – vrcholnou organizací sjednoceného družstevnictví, jejichž členství bylo v ÚRD povinné. Pro jednotlivá odvětví zřídila ÚRD samostatné odbory.
Následný vývoj v 50. letech 20. století přinesl všeobecně hrubé porušování zákonnosti a deformace, které hluboce zasáhly do činnosti družstev. Reorganizace podle „scénáře“ vypracovaného na ÚV KSČ v roce 1952 směřovala k přeměně ÚRD a družstevních organizací na výkonné orgány pro plnění státem direktivně ukládaných úkolů. Družstva byla systematicky zbavována podnikatelské iniciativy a účelově zneužívána.
Do poválečného rozvoje spotřebních družstev zasáhla v letech 1949–1950 socializace obchodu a v roce 1950 rozhodnutí orgánů KSČ přizpůsobit organizaci spotřebních družstev politickému uspořádání státu. V první etapě vznikala tzv. SELPA – vesnická spotřební družstva (tento model podle sovětského vzoru byl družstevníky od počátku silně zpochybňován a skutečnost nakonec potvrdila, že tato struktura byla pro československé podmínky zcela nevyhovující). V další fázi pak vzniklo v každém okrese spotřební družstvo s názvem Jednota. Tyto zásahy znamenaly zánik původních družstev s dlouholetou tradicí v přirozených regionech. V rámci nařízené reorganizace v roce 1952 bylo spotřební družstevnictví donuceno předat ve městech prakticky všechny své prodejny státnímu obchodu do konce roku 1952. Takto bylo „delimitováno“ 15 683 městských prosperujících prodejen. Od státního obchodu převzala družstva 5 920 většinou nerentabilních venkovských prodejen. Spotřební družstevnictví se stalo obchodní soustavou zásobující převážně venkov. Podstatně se změnil i počet a struktura maloobchodních provozoven. Do působnosti spotřebních družstev patřila i potravinářská výroba, hlavně pekárny a masné výrobny. Socializací soukromých hostinců na venkově a převzetím restaurací od komunálních podniků začala spotřební družstva budovat od základů novou oblast své činnosti. Další novinkou v jejich činnosti se stal také výkup zemědělských produktů.
V roce 1952 byl ustaven Ústřední svaz spotřebních družstev v Praze (ÚSSD) a v krajích krajské svazy. Nastala úplná závislost všech organizačních stupňů spotřebních družstev na orgánech a aparátech KSČ. Družstevní demokracie byla
potlačována, práce volených orgánů se stala formální, nebylo respektováno družstevní vlastnictví.
Značně destruktivní zásah do činnosti spotřebního družstevnictví znamenalo v roce 1958 předání velkoobchodní sítě do státního sektoru na základě usnesení č. 200/1957. Přes nesouhlas a odpor družstevníků muselo být předáno do „Spojeného velkoobchodu“ 48 družstevních velkoobchodních podniků se 199 oblastními závody, které měly 647 000 m2 hrubé skladovací plochy.
Začátkem roku 1952 se podílela potravinářská výroba spotřebních družstev na celostátní pekařské výrobě 53%, na cukrářské výrobě 37%, na řeznicko-uzenářské výrobě 35%. Po předání těchto výroben státnímu sektoru začaly Jednoty znovu rozvíjet výrobní činnost. I tato „nová“ výroba byla však „delimitována“ – pekařská výroba do státního sektoru k 30. 6. 1960, cukrářské a sodovkárenské výrobny komunálním podnikům k 31. 12. 1960.
Deformace spotřebního družstevnictví, ke kterým došlo v několika etapách v letech 1952–1960, pramenily z teorie o družstevním vlastnictví a podnikání jako o nižší formě socialistického vlastnictví. Teprve v období let 1964–1969, v rámci uplatňování nových zásad plánovitého řízení, dochází ke snahám o renesanci charakteru a činnosti spotřebních družstev. Začátkem roku 1964 získala spotřební družstva opět možnost zřizovat ve městech svoje prodejny a restaurace a začala soutěžit se státním obchodem. Prosazovala při tom koncepci zlepšování kultury prodeje a úrovně obchodních služeb, rozsáhlé přestavby a modernizace sítě prodejen, budování nákupních středisek a postupně i obchodních domů. Ve svépomocných akcích při modernizaci obchodní sítě odpracovali členové družstev několik miliónů brigádnických hodin, čímž přispěli ke snižování nákladů na investice, úpravy a opravy. Osvědčenou formou zásobování obyvatelstva v odlehlých místech se staly pojízdné prodejny.
Spotřební družstva začala podnikat i v oblasti cestovního ruchu. V roce 1964 byla zřízena družstevní cestovní kancelář Rekrea jako účelové zařízení Ústředního svazu spotřebních družstev. K budování materiálně-technické základny pomáhaly další účelové podniky ÚSSD, např. Propagační podnik, Obchodní projekt, Družstevní zásobovací podnik, Mykoprodukta a další. V roce 1967 byla znovu založena i Velkonákupní společnost družstev. K systematické přípravě a výchově nové generace družstevních pracovníků se začala zřizovat odborná učiliště.
Leden roku 1968 přinesl určité změny v politice KSČ a dával perspektivu nového řešení nahromaděných problémů společenského života i národního hospodářství. Akční program spotřebního družstevnictví z té doby představoval koncepci činnosti spotřebního družstevnictví a jeho poslání v demokratické společnosti se začínajícím tržním hospodářstvím. K uskutečnění akčního
programu však po srpnu 1968 nedošlo. Jeho tvůrci byli tvrdě postiženi spolu s desítkami funkcionářů, vedoucích i řadových pracovníků ve většině organizací spotřebních družstev. V důsledku federálního uspořádání Československa se stal nástupcem ÚSSD pro česká a moravská družstva Český svaz spotřebních družstev. V následujícím dvacetiletí došlo znovu k dalším negativním projevům totalitního období. V důsledku rozsáhlé modernizace materiálně technické základny narostla zadluženost spotřebních družstev a byla omezována jejich vlastní podnikatelská činnost. V roce 1981 musel být předán státnímu obchodu velkoobchod s ovocem a zeleninou, nezdůvodněně byla spotřební družstva v produkčních oblastech zbavena možnosti operativně vykupovat ovocnářské a zelinářské produkty z místních zdrojů. Samostatnost družstev byla stále více oklešťována.
Listopad 1989 uzavřel tuto 40letou smutnou kapitolu z dějin spotřebního družstevnictví. V následujícím období v rámci politických a hospodářských změn společnosti provedla spotřební družstva očistu od deformací z předcházejícího období a zajistila si návrat k mezinárodním družstevním standardům a principům. Transformace české ekonomiky postavila i družstevnictví před vlastní proces transformace.