Co mohl najíti poutník
Báseň Antonína Sovy.
Za rána poutník přišel do kraje,
cos neznámého v dálce hledaje.
Tragiku žití cítil, jeho hlad –
a přál si nacházet a rozdávat.
Hořely louky květy prostými
a hory, hory čněly za nimi.
Vše podmanit, vše přerodit v tom dnu,
Několik jisker dát jen ze svých snů.
Míjely louky. Moří nespatřil.
Dech lesů vyvál, den se rozšeřil.
A vposléz bylo vše, nač vzpomínal:
několik srdcí našel a své dal.
Z autorovy sbírky Lyrika lásky a života (1906). (In: Nella Mlsová: Byli a jsou, komentovaná antologie české poezie a prózy 90. let 19. století a první poloviny 20. století. Gaudeamus, Hradec Králové, 1997.)