KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

20:12

Igoru Ficovi

Odjíždím z vlakového nádraží po setkání

již čtyřicet let od maturity, Kroměříž

mám ale spojenou spíš s judem než s veterinou

či s poezií. Občas si ještě píšu s profesorem

češtiny, do srpnové okupace dojíždějícím

do Violy, kdo nepochopí Máj, neodmaturuje,

vyhrožoval! Pochopil jsem? Za kravským zadkem

získal jsem však čas a nezávislost na zřízení;

vždyť na Východě hledat krávu znamená:

hledat duši. A krotit býka… mysl. Stále to mám

před očima a pouze jednou za rok si odcházím

od mrvy odpočinout k moři. Pozdravila mě dnes,

přes spolužačku z Bruntálska, láska před vojnou.

Léta jsme se nepotkali, neobjali, růže

z milostných dopisů, fotek nadělal kdysi

oheň. Vykolejí mě to? Nebo jen vzpomínky:

vlak… právě odstavený v poli? Ne,

nepřitahovala mě tehdy víra, chrámy, světci,

ač na trénink bral jsem se i dvakrát denně

přes Milíčovo náměstí! Místo kleku

dřep, klik, místo kříže… žebřiny a duše

praná už jen v potu, že i do verše, do modlitby

teď nastupuji jako do chvatu. Však v síle

snad i ze slabosti, z pádu, v prosby

zpřevracející příčiny, na dík… následky.

T A D Y A T E Ď / T E H D Y A T A M

památce Petra W.

Měl bych víc myslet na cestu než na tebe

a tvůj předčasný odchod… při jízdě

a poslouchat pouze chod motoru či nanejvýš

CD letničních chval, a ne jak zastara Santanu,

Yes, Jethro Tull… kdy stačilo narazit

na dobře přeloženou báseň nebo si v lese

zaběhat po mechu, ostatně též kupónovou knížku

vložil jsem přece do lesů… od svobod

i po převratu, když jsme se přimykali ke Kristu:

ty k Vítěznému, křtícímu ihned v Bečvě,

já k mnišskému? — co mě teď vede v zahradě

při zalévání myslet na vodu…

1970–1973

(k výkladu…)

Marně zatahuju brzdu

ve snu, volaje příteli,

s kterým jsme vyráželi k Bečvě,

na Oboru, u něhož se naslouchalo hudbě

aspoň z pásků… v té blízkosti,

obírající pak o samotu

i ve stráži, v nemoci,

po rozchodu; pohmatu

na ranní v rodném chrámu,

než nazřu z písma červotočů,

co prostřelo se

obrácením oltáře…

P O Z D R A V Y

Před uzavřením poslední

Svaté brány… posedět

zašel jsem ještě

do Schlattauerovy kavárny, od Tondy

z Tasova předat pozdravy,

že přestal chodit na mši,

když řád zažádal o zahradu nad vilou,

nezapsanou už do katastru; osm let

nevystoupal jsem tam po kamenných schodech

ke včelínu, studánce, dvojhrobu

s Pavlou Kytlicovou… dle návštěvní knihy.

Co tam chce církev dělat, v mailu

zhrozil se Miloš Doležal, hrát si

na indiány? Ví Bůh, příteli můj

drahý, však je-li pravda, že Vrba,

Horák, skoupil pozemky —

na paragány?

2016

N O V O R O Č N Í   Ž A L U Z I E   II

Nevěřím vyzpívání z viny. Někdy se daří

děkováním oddělit. Pořád dále do rozchodu.

Ticho hledá varhany, sníh. Slib, byť nekryje

cit. Za soběstačnost v mrvě, cibuli… Za

antiinkontinenci pro Tomáše M. Za zuby

drolící se cestou k moři. Ministrovat verši?

Dluhy z desátků… Na dálnici led, liz.

Jak vyloučili sebevraždu srny? Bože:

Kde nejsi? (otec Satoria) Jsi milovaná žena.

Z  D O P I S U

(kardiaku R. J.)

Nejídá po sedmnácté hodině,

ale tentokrát si dala před půlnocí

steak a sestoupila se mnou

až k vodě, ten večer

po autorském čtení

na zámecké terase nad Bečvou.

Naposledy mě slyšela v Brně,

před čtrnácti lety, při křtu sbírky

Stahy… jako by mi po zástavě

začala srdce, mysl

omývat zase řeka.

4. 8.