ZDENĚK VOLF: TADY A TEĎ / TEHDY A TAM

…co mě teď vede v zahradě / při zalévání myslet na vodu…

 

Když jsem se z rukopisu sbírky Žasl jsem od pily snažil vybrat básně do tohoto vydání poiésis rozumově, svírala mne nejistota: mám se snažit postihnout různé podoby Zdeňkových básní nebo vybrat naopak jednostrunně, akcentovat určitou tóninu, atmosféru, tvar? Z nerozhodnosti jsem se dal vést intuicí, vybral jsem první báseň a ta mne vedla k další… A tak jsem bez rozpaků, bez pochybností, jak po kamenech přes rodnou řeku, proskákal sbírkou, abych při zpětném ohlédnutí zjistil, že za sebou vidím překvapivě zřetelnou cestu. Její půdorys je vytyčen dialogy s básníky, blízkými i vlastní pamětí. Cestu otázek, pochybností i náhlých nazření, cestu rozpoznatelnou po hmatu, po citu.

Petr Čermáček

 

 

20:12

Igoru Ficovi

 

Odjíždím z vlakového nádraží po setkání

již čtyřicet let od maturity, Kroměříž

mám ale spojenou spíš s judem než s veterinou

či s poezií. Občas si ještě píšu s profesorem

češtiny, do srpnové okupace dojíždějícím

do Violy, kdo nepochopí Máj, neodmaturuje,

vyhrožoval! Pochopil jsem? Za kravským zadkem

získal jsem však čas a nezávislost na zřízení;

vždyť na Východě hledat krávu znamená:

hledat duši. A krotit býka… mysl. Stále to mám

před očima a pouze jednou za rok si odcházím

od mrvy odpočinout k moři. Pozdravila mě dnes,

přes spolužačku z Bruntálska, láska před vojnou.

Léta jsme se nepotkali, neobjali, růže

z milostných dopisů, fotek nadělal kdysi

oheň. Vykolejí mě to? Nebo jen vzpomínky:

vlak… právě odstavený v poli? Ne,

nepřitahovala mě tehdy víra, chrámy, světci,

ač na trénink bral jsem se i dvakrát denně

přes Milíčovo náměstí! Místo kleku

dřep, klik, místo kříže… žebřiny a duše

praná už jen v potu, že i do verše, do modlitby

teď nastupuji jako do chvatu. Však v síle

snad i ze slabosti, z pádu, v prosby

zpřevracející příčiny, na dík… následky.

 

Zdeněk Volf - rukopis

 

T A D Y A T E Ď / T E H D Y A T A M

památce Petra W.

 

Měl bych víc myslet na cestu než na tebe

a tvůj předčasný odchod… při jízdě

a poslouchat pouze chod motoru či nanejvýš

CD letničních chval, a ne jak zastara Santanu,

Yes, Jethro Tull… kdy stačilo narazit

na dobře přeloženou báseň nebo si v lese

zaběhat po mechu, ostatně též kupónovou knížku

vložil jsem přece do lesů… od svobod

i po převratu, když jsme se přimykali ke Kristu:

ty k Vítěznému, křtícímu ihned v Bečvě,

já k mnišskému? — co mě teď vede v zahradě

při zalévání myslet na vodu…

 

Zdeněk Volf - rukopis

 

1970–1973

(k výkladu…)

 

Marně zatahuju brzdu

ve snu, volaje příteli,

s kterým jsme vyráželi k Bečvě,

na Oboru, u něhož se naslouchalo hudbě

aspoň z pásků… v té blízkosti,

obírající pak o samotu

i ve stráži, v nemoci,

po rozchodu; pohmatu

na ranní v rodném chrámu,

než nazřu z písma červotočů,

co prostřelo se

obrácením oltáře…

 

Zdeněk Volf - rukopis

 

P O Z D R A V Y

 

Před uzavřením poslední

Svaté brány… posedět

zašel jsem ještě

do Schlattauerovy kavárny, od Tondy

z Tasova předat pozdravy,

že přestal chodit na mši,

když řád zažádal o zahradu nad vilou,

nezapsanou už do katastru; osm let

nevystoupal jsem tam po kamenných schodech

ke včelínu, studánce, dvojhrobu

s Pavlou Kytlicovou… dle návštěvní knihy.

Co tam chce církev dělat, v mailu

zhrozil se Miloš Doležal, hrát si

na indiány? Ví Bůh, příteli můj

drahý, však je-li pravda, že Vrba,

Horák, skoupil pozemky —

na paragány?

 

2016

 

 

Zdeněk Volf - rukopis

 

 

N O V O R O Č N Í   Ž A L U Z I E   II

 

 

Nevěřím vyzpívání z viny. Někdy se daří

 

děkováním oddělit. Pořád dále do rozchodu.

 

Ticho hledá varhany, sníh. Slib, byť nekryje

 

cit. Za soběstačnost v mrvě, cibuli… Za

 

antiinkontinenci pro Tomáše M. Za zuby

 

drolící se cestou k moři. Ministrovat verši?

 

Dluhy z desátků… Na dálnici led, liz.

 

Jak vyloučili sebevraždu srny? Bože:

 

Kde nejsi? (otec Satoria) Jsi milovaná žena.

 

 

Zdeněk Volf - rukopis



Z  D O P I S U

(kardiaku R. J.)

 

Nejídá po sedmnácté hodině,

ale tentokrát si dala před půlnocí

steak a sestoupila se mnou

až k vodě, ten večer

po autorském čtení

na zámecké terase nad Bečvou.

 

Naposledy mě slyšela v Brně,

před čtrnácti lety, při křtu sbírky

Stahy… jako by mi po zástavě

začala srdce, mysl

omývat zase řeka.

 

4. 8.

 

Zdeněk Volf - rukopis

 

Zdeněk Volf se narodil v roce 1957 ve Valašském Meziříčí. Absolvoval Střední zemědělsko-technickou školu – obor veterinární v Kroměříži i mimořádné studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, obor český jazyk a historie. Zabýval se judem, jógou, makrobiotikou, ale v Kristových letech přistoupil k obnově křtu z dětství. Pracuje jako soukromý inseminátor krav v okolí Mohyly míru. Je otcem čtyř dcer, žije v Brně-Tuřanech. Dosud vydal básnické sbírky Řetězy a ptáci (Arca JiMfa, 1999), K svému (Host, 1999), Stahy (Petrov, 2003), A mrvě prsteny (Protis, 2007), Až na poslední pohled (Barrister & Principal, 2013), Před modlitbou přiložím (Protimluv, 2017) a básnický deník Srdcář (dybbuk, 2008). Zde otištěné básně jsou vybrány z připravované sbírky Žasl jsem od pily.

 

Zdeněk Volf - rukopis