ZDENĚK VOLF: TADY A TEĎ / TEHDY A TAM
…co mě teď vede v zahradě / při zalévání myslet na vodu…
Když jsem se z rukopisu sbírky Žasl jsem od pily snažil vybrat básně do tohoto vydání poiésis rozumově, svírala mne nejistota: mám se snažit postihnout různé podoby Zdeňkových básní nebo vybrat naopak jednostrunně, akcentovat určitou tóninu, atmosféru, tvar? Z nerozhodnosti jsem se dal vést intuicí, vybral jsem první báseň a ta mne vedla k další… A tak jsem bez rozpaků, bez pochybností, jak po kamenech přes rodnou řeku, proskákal sbírkou, abych při zpětném ohlédnutí zjistil, že za sebou vidím překvapivě zřetelnou cestu. Její půdorys je vytyčen dialogy s básníky, blízkými i vlastní pamětí. Cestu otázek, pochybností i náhlých nazření, cestu rozpoznatelnou po hmatu, po citu.
Petr Čermáček
20:12
Igoru Ficovi
Odjíždím z vlakového nádraží po setkání
již čtyřicet let od maturity, Kroměříž
mám ale spojenou spíš s judem než s veterinou
či s poezií. Občas si ještě píšu s profesorem
češtiny, do srpnové okupace dojíždějícím
do Violy, kdo nepochopí Máj, neodmaturuje,
vyhrožoval! Pochopil jsem? Za kravským zadkem
získal jsem však čas a nezávislost na zřízení;
vždyť na Východě hledat krávu znamená:
hledat duši. A krotit býka… mysl. Stále to mám
před očima a pouze jednou za rok si odcházím
od mrvy odpočinout k moři. Pozdravila mě dnes,
přes spolužačku z Bruntálska, láska před vojnou.
Léta jsme se nepotkali, neobjali, růže
z milostných dopisů, fotek nadělal kdysi
oheň. Vykolejí mě to? Nebo jen vzpomínky:
vlak… právě odstavený v poli? Ne,
nepřitahovala mě tehdy víra, chrámy, světci,
ač na trénink bral jsem se i dvakrát denně
přes Milíčovo náměstí! Místo kleku
dřep, klik, místo kříže… žebřiny a duše
praná už jen v potu, že i do verše, do modlitby
teď nastupuji jako do chvatu. Však v síle
snad i ze slabosti, z pádu, v prosby
zpřevracející příčiny, na dík… následky.
T A D Y A T E Ď / T E H D Y A T A M
památce Petra W.
Měl bych víc myslet na cestu než na tebe
a tvůj předčasný odchod… při jízdě
a poslouchat pouze chod motoru či nanejvýš
CD letničních chval, a ne jak zastara Santanu,
Yes, Jethro Tull… kdy stačilo narazit
na dobře přeloženou báseň nebo si v lese
zaběhat po mechu, ostatně též kupónovou knížku
vložil jsem přece do lesů… od svobod
i po převratu, když jsme se přimykali ke Kristu:
ty k Vítěznému, křtícímu ihned v Bečvě,
já k mnišskému? — co mě teď vede v zahradě
při zalévání myslet na vodu…
1970–1973
(k výkladu…)
Marně zatahuju brzdu
ve snu, volaje příteli,
s kterým jsme vyráželi k Bečvě,
na Oboru, u něhož se naslouchalo hudbě
aspoň z pásků… v té blízkosti,
obírající pak o samotu
i ve stráži, v nemoci,
po rozchodu; pohmatu
na ranní v rodném chrámu,
než nazřu z písma červotočů,
co prostřelo se
obrácením oltáře…
P O Z D R A V Y
Před uzavřením poslední
Svaté brány… posedět
zašel jsem ještě
do Schlattauerovy kavárny, od Tondy
z Tasova předat pozdravy,
že přestal chodit na mši,
když řád zažádal o zahradu nad vilou,
nezapsanou už do katastru; osm let
nevystoupal jsem tam po kamenných schodech
ke včelínu, studánce, dvojhrobu
s Pavlou Kytlicovou… dle návštěvní knihy.
Co tam chce církev dělat, v mailu
zhrozil se Miloš Doležal, hrát si
na indiány? Ví Bůh, příteli můj
drahý, však je-li pravda, že Vrba,
Horák, skoupil pozemky —
na paragány?
2016
N O V O R O Č N Í Ž A L U Z I E II
Nevěřím vyzpívání z viny. Někdy se daří
děkováním oddělit. Pořád dále do rozchodu.
Ticho hledá varhany, sníh. Slib, byť nekryje
cit. Za soběstačnost v mrvě, cibuli… Za
antiinkontinenci pro Tomáše M. Za zuby
drolící se cestou k moři. Ministrovat verši?
Dluhy z desátků… Na dálnici led, liz.
Jak vyloučili sebevraždu srny? Bože:
Kde nejsi? (otec Satoria) Jsi milovaná žena.
Z D O P I S U
(kardiaku R. J.)
Nejídá po sedmnácté hodině,
ale tentokrát si dala před půlnocí
steak a sestoupila se mnou
až k vodě, ten večer
po autorském čtení
na zámecké terase nad Bečvou.
Naposledy mě slyšela v Brně,
před čtrnácti lety, při křtu sbírky
Stahy… jako by mi po zástavě
začala srdce, mysl
omývat zase řeka.
4. 8.
Zdeněk Volf se narodil v roce 1957 ve Valašském Meziříčí. Absolvoval Střední zemědělsko-technickou školu – obor veterinární v Kroměříži i mimořádné studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, obor český jazyk a historie. Zabýval se judem, jógou, makrobiotikou, ale v Kristových letech přistoupil k obnově křtu z dětství. Pracuje jako soukromý inseminátor krav v okolí Mohyly míru. Je otcem čtyř dcer, žije v Brně-Tuřanech. Dosud vydal básnické sbírky Řetězy a ptáci (Arca JiMfa, 1999), K svému (Host, 1999), Stahy (Petrov, 2003), A mrvě prsteny (Protis, 2007), Až na poslední pohled (Barrister & Principal, 2013), Před modlitbou přiložím (Protimluv, 2017) a básnický deník Srdcář (dybbuk, 2008). Zde otištěné básně jsou vybrány z připravované sbírky Žasl jsem od pily.