Sociálně demokratický první máj

Repro Wikimedia Commons

Na prvního máje,

a to časně ráno,

půjdem spolu na procházku,

sličná Mariáno.


Dali povolení

naši rodičové,

slavné místodržitelství,

ba i žandarmové.


Museli jsme slíbit,

rukojmím dát hlavu,

že budeme mravní,

nezválíme trávu.


Abysme nahnali

měšťákům všem hrůzu,

vem si, Mariáno,

novou bordó blůzu.


Novou bordó blůzu,

karafiát na ni,

by poznali všichni,

že jsme organizovaní.


Musíš důstojně jít

stejným se mnou krokem,

protože se budou

koukat na nás z oken.


Jestli se mi ztratíš,

sakra, já tě zbiju –

každý musí vidět,

že máš disciplínu.


Já nebudu kouřit

a ty nemel hubou,

to nás policajti

jistě chválit budou.


U vrbiček smeknem

a pak někde blízko,

by nás každý viděl,

najdeme si místo.


Sedneme si na mez

jak dvě sedmikrásky,

v studu budem šeptat

něžná slova lásky.


Přihlásí se srdce

ku poznámce věcné,

budem toužně vzdychat:

„právo všeobecné“.


Nedáme si pusu,

budem sedět v klidu,

druhý den to bude

všechno v Právu lidu.

 

Poezie přelomu století. Mladá fronta, Praha, 1984, s. 219–220.