Sociálně demokratický první máj
Na prvního máje,
a to časně ráno,
půjdem spolu na procházku,
sličná Mariáno.
Dali povolení
naši rodičové,
slavné místodržitelství,
ba i žandarmové.
Museli jsme slíbit,
rukojmím dát hlavu,
že budeme mravní,
nezválíme trávu.
Abysme nahnali
měšťákům všem hrůzu,
vem si, Mariáno,
novou bordó blůzu.
Novou bordó blůzu,
karafiát na ni,
by poznali všichni,
že jsme organizovaní.
Musíš důstojně jít
stejným se mnou krokem,
protože se budou
koukat na nás z oken.
Jestli se mi ztratíš,
sakra, já tě zbiju –
každý musí vidět,
že máš disciplínu.
Já nebudu kouřit
a ty nemel hubou,
to nás policajti
jistě chválit budou.
U vrbiček smeknem
a pak někde blízko,
by nás každý viděl,
najdeme si místo.
Sedneme si na mez
jak dvě sedmikrásky,
v studu budem šeptat
něžná slova lásky.
Přihlásí se srdce
ku poznámce věcné,
budem toužně vzdychat:
„právo všeobecné“.
Nedáme si pusu,
budem sedět v klidu,
druhý den to bude
všechno v Právu lidu.
Poezie přelomu století. Mladá fronta, Praha, 1984, s. 219–220.