Čtrnáctideník Kulturní noviny
30. číslo pondělí 23. 7. 2018
Jeden ze začátků sociální demokracie aneb zpátky na zemi
Jsme dnes svědky tápání jedné z našich největších a nejstarších politických stran. Při práci na pamětnické knize z historie města Kuřimi jsem narazil na zajímavé výpisky. Pod názvem „Začátky organisování dělnictva v Kuřimi“ popisují založení a první roky činnosti „pobočné politické organisace sociální demokracie“. Přibližují nám skromnou realitu a étos této rané politické aktivity, která se – podobna malé rozvíjející se rostlince – postupně pozvedala z obecní úrovně na krajskou a zemskou.
Sociální demokracie v Kuřimi byla mezi světovými válkami nejsilnější tamní politickou stranou, na niž byla navázána i intenzívní kulturní a sportovní činnost (Dělnická tělovýchovná jednota, DTJ). Její pozice vzešla z drobné a usilovné politické prác ... více »
Obživlost: Jednotlivé věty
Další díl ze seriálu autorových vzpomínek, které ožívají v jiných podobách i v současnosti.
Člověk by asi měl občas přemýšlet, co je smyslem života. Aby neztrácel čas něčím, na čem nezáleží. Vtip je ale v tom, že člověku má záležet na všem, co dělá. A když mu to dojde, život mu dává smysl bez ohledu na to, čemu se věnuje a kolik ho to stoj ... více »
Nebohémsky dobrá Bohemia aneb Zachraňme představení
O jednom představení, které se nevidí, a když se něco nestane, už se ani neuvidí.
Někdy se stane, že výjimečné dílo vznikne na objednávku nebo díky vnějšímu požadavku. Tímto způsobem vznikla Picassova Guernica, slavná píseň Vratislava Blažka Lékořice nebo Larsenův román Kámen mudrců. Ve francouzském Besançonu uspořádali Mezinárod ... více »
Můj kraji
Spisovatelka, jejímž rodným krajem je Vysočina, se v následujících řádcích vyznává ze svého vztahu k ní. Ke vztahu březinovsky inspirujícímu a pozvedajícímu, ale současně zatíženému bolestí z nepříliš dávné minulosti.
Můj kraji, rozpleteným copem bych ti nohy utírala… Jako by se všechno potkávalo dávno před očima. Strašihlávek má ústa od ucha k uchu. Co tedy mohu? Když koně od rána volám, zahradou běžím k vodám, bílý je smutek, sněží u vrátek, nikdo mi nepodá čas ... více »
Marie Krysinská: Sova
Dokonává sova, ukřižovali ji, ukřižovali ji na trámoví vrat.
Dokonává sova, ukřižovali ji, ukřižovali ji na trámoví vrat. Křídla má přibitá, jsou rozepjatá, rány roní krev a velké rudé perly kanou líně jako slzy. Dokonává sova, ukřižovali ji. Usměvavý venkovan ji ráno chytil poplašenou bezcitnými paprsky a pa ... více »
Počteníčko: Červencoví sáňkaři
Žně v Turecku, jak je popsali Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v roce 1958.
A zas upalujeme anatolskou stepí, pustou při obzorech, veselejší u silnice. Čím víc stoupáme, tím častěji je posázena klobouky sklizené pšenice. Kolem nich vždycky kdosi jezdí na takových divných saních, někde blízko vyletují do větru chuchvalce ple ... více »
