Marie Krysinská: Sova
Dokonává sova, ukřižovali ji, ukřižovali ji
na trámoví vrat.
Křídla má přibitá, jsou rozepjatá, rány roní krev
a velké rudé perly kanou líně jako slzy.
Dokonává sova, ukřižovali ji.
Usměvavý venkovan ji ráno chytil poplašenou
bezcitnými paprsky a pak ji přibil na dveře.
Dokonává sova, ukřižovali ji.
Usměvavý venkovan je zabrán do hry
na dřevěnou píšťalu.
Hraje vsedě před velkými vraty;
na nich dokonává, křídla rozprostřená, sova,
ukřižovali ji.
Zapadá slunce, melancholické a majestátní
jako mučednice v purpurovém plášti smrti.
A píšťala dál opěvuje západ slunce,
melancholický a majestátní.
Rozsochaté, mocné stromy sklánějí své koruny
a šeptají si nezřetelná slova.
A píšťala dál opěvuje rozsochaté, mocné stromy,
které sklánějí své koruny.
Země zdá se vypravuje nebi o svých bolestech
a výšiny ji utěšují modrým něžným světlem soumraku;
promlouvají o krásnější zemi, bez hrozivých temnot,
bez ukrutných sluncí,
o krajinách modravých a něžných
jako světla soumraku.
A píšťala jen vzlyká svoji úzkost nebesům
a ony promlouvají o krásnější zemi.
A píseň doléhá až k ukřižovanému tvoru,
sova zapomíná na muka a na smrtelnou hrůzu,
na rostoucí rány, na krvavé rány,
už se nachýlila, aby lépe slyšela.
Tak jsi ukřižováno i ty, mé srdce
navzdor hrozným hřebům, které rozdírají,
takže tvoje rány rostou, stále více krvácejí,
povzneseno nad ně míříš za svým Snem,
svým katem i svým utěšitelem.
Zapadá slunce, melancholické a majestátní.
Na trámoví vrat už dokonává, křídla rozprostřená,
sova, kterou ukřižovali.
Přeložil Jindřich Pokorný.
Marie Krysinská (1857–1908) byla francouzská spisovatelka polského původu. Její báseň Sova je označována za první dílo psané volným veršem v dějinách francouzské poezie.