Divadelní zkouška
Ze vzpomínek zkušeného divadelníka.
Zkoušky v divadle začínají, pokud není jinak určeno, většinou v deset a končí ve čtrnáct hodin. Do těch deseti mají herci, podle názoru divadla, spoustu času si odpočinout a ráno ještě vypravit děti do školy, zaběhnout na nákup, navštívit zubaře a vyřídit něco na úřadech. Z večerního představení přijeli domů před půlnocí, a tak byli, plni elánu a chuti do práce, v deset připraveni na jevišti, aby se podrobili pokynům režiséra, většinou geniálního.
„Ježíšmarjá, kde mám knihu?!“ zařval geniální režisér do mikrofonu na režijním stolku uprostřed hlediště.
„Viléme, no tak!“ Asistent Vilém vyrazil hledat režijní knihu s důležitými poznámkami geniálního režiséra.
„Pauza do zavolání,“ vyhlásil inspicient. Polovina herců zamířila z jeviště rovnou do kuřárny proti vrátnici, kterou zřídilo laskavé ředitelství, aby si herci neničili hlasivky pobytem na čerstvém vzduchu před divadlem.
„Konec přestávky, pojďte na jeviště,“ ohlásil inspicient. Herci otráveně uhasili cigarety. Do uprázdněné kuřárny rychle vběhl vrátný, umělec v důchodu, a delší vajgly si posbíral do připraveného papírového sáčku.
Na jeviště se vřítil uštvaný asistent Vilém a podával režisérovi knihu.
„Zapomněl jste ji u pana ředitele na stole,“ lhal, až se prášilo. Ve skutečnosti ji nalezl na pánském záchodě na zemi, kam si ji režisér odložil, aby si mohl natáhnout kalhoty.
„Tak už nezdržujte a zkoušíme,“ oznámil režisér.
„Drahuško, miláčku,“ oslovil hlavní představitelku, „když já říkám doleva, tak ty musíš jít na jevišti doprava, budeš miláčku padesát let u divadla, a pořád si to nepamatuješ.“
Drahuška se omluvně usmála.
„To je kráva,“ svěřil se režisér asistentu Vilémovi.
Zkouška na alternativní představení Prodané nevěsty pokračovala. Nikdo už se nedivil, proč režisér přepracoval děj, a vytvořil, ve snaze pomoci autorovi, novou hlavní osu příběhu, kde se Vašek zamiloval do medvěda a v touze ho zaujmout, oblékl se do medvědí kůže. K tomu prozpěvovali Jeník s Mařenkou posměšný song o věrném milování. Na závěr, kdy medvěd podlehl Vaškovým svodům a milence si odnášel do zoologické zahrady, jásavě zpíval sbor: „Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila.“
„Tak, konec zkoušky!“ oznámil režisér. „Drahuško, miláčku, tebe nejvíc miluju, pojď, skočíme si na kafe, lásko.“
Drahuška, mezi desátou a čtrnáctou hodinou kráva, s úsměvem souhlasila.
„Viléme, ty ukliď tu knihu, ne abys ji zase někde zapomněl,“ dodal ještě génius.
Umělci se rychle rozcházeli. Někdo spěchal do dabingu, někdo na AMU předávat zkušenosti z dnešní zkoušky a ti méně šťastní učit na lidové školy umění, později základní umělecké školy.
A všichni se těšili na zítřejší zkoušku.