Poctivá prvotina

Winslow Homer: Stíny mraků. Olej na plátně, 1890, 61x71 cm. Repro HubPages.com

Miroslav Boček vydal svoji první sbírku jako třicátník. Výsledek potěší zralou skepsí, ale delší časový úsek, během něhož texty vznikaly, se odrazil na jejich nevyrovnanosti.

Když jsem před několika lety četl v Literární soutěži Vladimíra Vokolka několik básní Miroslava Bočka, zůstal jsem lehce omráčen. Konečně se po dlouhé době objevila poetika, která mě z autorů mladší generace (Boček je ročník 1981) oslovila. Po právu se tak básník ve zmíněné soutěži umístil, a kdo by čekal rychlý tah ke knize, byl by zklamán. Následovalo sporadické publikování v Tvaru, v Hostu, v Psím vínu či v Literárních novinách. Boček si na svůj debut počkal, nic neuspěchal a vyplatilo se mu to. V graficky střídmé, šedivě zbarvené podobě charakteristické pro edici Česká slova nakladatelství Dauphin (známe odtud například skvělé sbírky Vítka Janoty) se v loňském roce objevila prvotina s názvem Některé mraky letí pomaleji.

Již samotný název i titulní fotografie Jana Horáčka, na které jsou nohy natažené na poli směrem ke zvlněným horizontům hor, naznačují, že se jedná o reflexi každodenních reálií, našich všedních příběhů, viděných mikrosituací, rodinných stavů. Převažující civilistní tón naznačuje děje, které se odehrávají na periferii, v hotelových pokojích, ve starém bytě, v domácnosti, na internátu. Svět interiérů bezpečně známe například ze sbírek Petra Hrušky (Obývací nepokoje) či Petra Borkovce (Polní práce), ale třeba i u Josefa Straky (Hotel Bristol) a není nijak novým, důležitý je básníkův vhled a jeho popisnost, jeho smysl pro metaforu a přesah viděného… Básník Boček se nebojí černého humoru a ironie − Do výšky vykopnutá slepice se vrací na zemi − / jak dehet do strýcovy rakoviny. (báseň Návštěva u strýčka) nebo …její schopnost vařit byla nenahraditelná / její schopnost rodit byla nenahraditelná… (v bezejmenné básni o babičce). Básnické, vzletné přesahy nalezneme v některých kratších textech − Kmeny se lechtají peříčky břečťanů / uvolňují si ruce na vyhazování hnízd do výšky. / (V trávě se haštěří pěnkavy.)…

Básník, kromě těchto nažitých míst, se také vydává dál, na projížďky, na výlety, na dovolenou, do lagun, i tam nachází něco, co stojí za básnický záznam − Na kraji utečeneckého tábora / potkávám reportérku Ilonu Hlaváčovou. / V khaki šortkách / v pelerínovém přehozu / myslím si o její zanícenosti své. Nebo v básni Sběrači: Červené krky fregatek křísly o obzor / a rozprostřely se na něm jak rudé bóje − V úbočích nad sebou cítím dech citrónů / tvou ruku rozmačkávající jejich blanitou strukturu /…

Sečteno, podtrženo. Miroslav Boček se ve své prvotině určitě nemá za co stydět, jeho texty netrpí infantilností (až na pár erotických záblesků), jeho styl i lexikum jsou vyrovnané, ví, co chce vyjádřit a jak. Problémem sbírky je bohužel kompozice, která jako by nebyla, jedná se tedy o časoměrný sled básní za určité období. Škoda, určitě by se kniha dala rozdělit do několika tematických oddílů, když už nemá nějaký jiný kompoziční svorník. Souhlasím také s názorem na přebalu, že se jedná o textový pelmel, nesouhlasím však s tím, že jsou zde básně angažované (to je teď velice populární literární termín, který zavání klišé). V knize jsou totiž naštěstí jen básně: poctivé, osobní, tvrdé i křehké, výpovědní a reflexivní s občasným dějovým záchvěvem. A tak to má být. Bočkova literární pouť má dobrý počátek. A co bude dál…?

Miroslav Boček: Některé mraky letí pomaleji. Dauphin, Praha-Podlesí 2011.

Radek Fridrich (1968) je básník a literární historik.