Bylo jich šest
Pražské Rudolfinum, velkorysý výstavní prostor, sjednotil dílo odlišně smýšlejících současných umělců, jimž je jinak nejzřetelnějším spojníkem sdělovací médium. Malba. Barva. Malba v barvě. Barva ve Vélově, Štechově, Gerbocově, Typltově, Pitínově a Petrbokově malbě. Mávnutí motýlích křídel v brazilském pralese způsobí bouři v Evropě. "Motýlí efekt." Sály jako medailony s myšlenkami autora - neustávající šustění motýlích křídel. Pokaždé jiným zvukem, pokaždé jinak nahlas. Je cítit bouři v ovzduší? Jak daleko sahá její efekt?
Koncert zahajuje Vladimír Véla. Velkoformátové hledání. Na první pohled barevné výseky, fantazijní tvary a bezeslovné odpovědi. Na druhý pohled výrůstky prokládaných prostorů, cykly rozruchu, oblé tečení, tepání. A vše se děje v kruzích. Snažím se nalézt rozdíl mezi klidem a vzruchem. "Vodováha" (název obrazu) hledání, nalézání, rozřešení a skepse.
Adam Štech. Obrazotvornost, metafora, vtip. Ale čeho a proč? Středobodem Štechovy tvorby je rozklad starších obrazů. Řečením podstatného uvede oko do spojitosti s historickou malbou - lehkým, expresivně pojatým způsobem. Poté přidává - rozrušuje viděný prvoplán, jenž je najednou schovaný pod něčím vlastně imaginativním. Jeden velký experiment. Rozbředání již zavedených a uložených představ. Jako byste staré kostře dali nový kabát. Vypouštím celek, zůstává vtip.
Zvuk tření perutí se proměnil ve vrzání a praskání. Martin Gerboc, rovněž literát, počal komentovat v černé a červené. Temnota a její přesahy. Předurčenost. Zvířecí podstata. Podvod. Tisky, koláže, malba. Vtloukat lidem hřebíky do hlavy na pozadí Goyových grafik, fotografie sadistických radovánek a mládeže vzdávající hold svému vůdci - cejchovat anglicky, dětskou rukou psanými nápisy - jde z toho strach! Transformace bolesti v rozkoš nebo snaha filtrovat své vlastní zážitky? Asi dekadence.
Typlt Lubomír hrál možná vesele, ale melodie se opakovaly v takové míře, až se původně zvučný tón proměňuje v zprofanovanou reklamní znělku. Barevná křičící miminka a tři poskakující děvčátka. Vše s důrazem na energetický obal, silové rozložení částic. Obrovitánské (brutální) zvětšeniny - rád by byl vytrhl problémy běžného života, v jejich zdánlivé malichernosti, a upozornil na skutečnou vážnost, velikost a problematičnost?
Daniel Pitín - forma bravurní, obsah se tříští v sen. Je o divadelně, kulisově vystavěných prostupujících se scénách a vlastní schopnosti imaginace. Na pozadí divů řeším obyčejnosti. Barva stéká, šmouhatí a širokou stopou vlní prostor. Vrstvy, klamy, narušení. Už ať se probudím, ve snech se prostor stává realitou.
Přehlídku hudebně-vizuálních odstínů uzavírá Jiří Petrbok. Spojovatel. Jakoby pra-surrealistickým způsobem shrnul všechno doposavad viděné. A je z toho koncert nejbarevnější. Koncert o citu, starém i novém, masochistickém, jemně infantilním, v podstatě obyčejném a mile namalovaném. Obrazy pojímají tolik informací, že je každý schopen nalézt alespoň střípek čehosi, co v mysli utkví a zaujme.
Vyčerpávající. Snad hlasitě zvučené či intenzivními, těžkými myšlenkami naplněné. Že jsou to současně uznávaní výtvarníci? Už vím, co na to motýli.
Motýlí efekt? Obraz jako různosměrná dekonstrukce celku, Galerie Rudolfinum, Praha, 18. ledna - 10. března 2013.