KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Tohle má být výstava s přírodní tematikou? Tomáš Hlavenka a Jana Hlavenková Prekopová v jihlavské Alternativě.

S jakým očekáváním člověk přichází na výstavu s názvem Pět minut za městem? Očekává téma přírody, krajiny, snad i ve formě lyrického sladkobolného útěku z města. Ale tváří v tvář exponátům výstavy Tomáše Hlavenky a Jany Hlavenkové Prekopové si nutně musí položit otázku, jak vážně to tito umělci s přírodou myslí?!

Tomáš Hlavenka například prezentuje projekt, v jehož rámci se vnutil se svou sochou mladého stromku do výsadby nové aleje u Ostopovic. Takže nyní, místo aby se alej zelenala řadou vzrostlých živých stromů, trčí mezi nimi holý litinový prut zachycující právě jen tu fázi růstu stromu při výsadbě.

V jiné realizaci s tématem stromu Hlavenka dočista zbavuje břízu její jemnosti, když namísto ušlechtilých sochařských materiálů zvolí od přírody odtažitou polyuretanovou pěnu, kterou si ještě bůhví jakým chemickým neřádem dobarvuje.

Podobně však vyznívají i práce Hlavenkové Prekopové. Pro sérii maleb si vybrala motiv trpaslíků. Trpaslíci jsou dobré a zavedené téma, proč ne, jsou dílem lidové tvořivosti a s další tvořivostí jsou zasazováni na skalky, do zahrad a parčíků. V podání Hlavenkové jsou ale trpaslíci snímáni v detailu, bez okolní zeleně, a nadto s tak poškozenou polychromií, že mizí jejich charakteristická líbeznost a z dálky se jeví spíše jako nelichotivé abstrakce.

Definitivním důkazem, že si umělci z diváka dělají jen legraci, je rudl umístěný v průchodu mezi dvěma výstavními sály. Nejdříve jej máte za neuklizený pozůstatek z instalace výstavy a zazlíváte personálu galerie necitlivost, poté zjistíte, že se jedná o Hlavenkův exponát. Tím ale rozčarování nekončí – odhalíte, že jediný posun od skutečného rudlu spočívá v tom, že je hrozně těžký a nefunkční. Co tedy chcete těmto autorům vlastně věřit?

Poezie mystifikací

Vraťme se nyní k názvu výstavy. Pět minut chůze za město nenabízí žádnou divočinu. Je to příhodně definované rozhraní, už ne město, ale ještě ne zapadlá vesnice. Je to prorůstání odlišných prostředí, hraniční zóna, kde se nepohybujeme v jasných polaritách a charakterech. Je to oblast zahrádkářských kolonií, kutilsky slepených chatek i extravagantních sídel boháčů. Místo, kde se přirozeně potkává polyuretanová pěna s mramorem.

V poslední době, snad více než dříve, slýcháme o sběratelích z řad výtvarných umělců. Umělci sbírají leccos. Fenomén archivů a sbírek pak skloňují i ve své volné tvorbě. Tomáš Hlavenka je sběratel, ale především sběrač. Neodmyslitelně k němu patří procházky a putování lesy nejen pět minut za Brnem. Domů si odnáší divně rostlé větve, kosti, houby, kameny… Z hub pak vznikají duše nebo kameny, z kamenů vznikají houby, z kostí houby a zvířata. Je fascinován materiálem a jeho mystifikacemi. Mnohé z Hlavenkovy sběračské trpělivosti a zaujetí prozrazuje jeho okřídlená věta o nalezištích kamenů vhodných pro konstrukci hub: „Pro klobouky si nejčastěji chodím k Váhu, ale nohy jsou nejlepší od Svratky.“

Nezbytné komponenty Hlavenkovy obvyklé tvorby, pozorné oko, humor, řemeslnou dovednost a materiálovou mystifikaci, nacházíme v čisté formě na objektu znázorňujícím obloukovou pilu. Klam se svléká jako slupky cibule. Objekt vypadá jako pila, jen vytvořená z větví trnitého šípku. Nicméně vtip je dále umocňován odhalením materiálu – litina, z níž je pila vyrobená, zdařile paroduje barvu i texturu větví. A ještě houšť, pila je skutečně odlitá z šípkových větví. Tomáš našel větve srostlé do tvaru pily, ale ty následně posunul do jiného materiálu, který má ten původní jen připomínat. Litinová pila nám tedy vytváří iluzi pily z šípkového dřeva, která nám má připomínat běžnou kovovou pilu.

Malba a malba

Vedle již známých sochařských cyklů (Příroda je tvrdá, Prahouby, Smrtky,…) autor představil i nový cyklus maleb s názvem Rurální hlavy. Archimboldovská koncepce přírodně pop-artových zátiší z kutilského nářadí a věcí nalezených nadosah nese formální i obsahovou přesvědčivost kontinuity Hlavenkovy tvorby. Vedle nich Janina odlišně pojatá krajinářská plátna vykazují zručnost bytostné malířky, silnější tam, kde si téma vynutí specifickou formu, jako je tomu právě u série trpaslíků, u zachycení chatařské oblasti (Dlhý breh, 2010) nebo u reakce na janáčkovské zadání (Liška Bystrouška, 2012). Jinak se jí klasická krajinná zátiší, vzdor tomu, že jsou malována ze silné osobní potřeby, nedaří vyvést nad rámec „plenéru“.

Konceptuální rámec autorského svérázu si Tomáš Hlavenka (1977) osvojoval během studií v ateliéru Environment na brněnské FaVU, a to v době, kdy jej vedl Vladimír Merta a Marian Palla. Vnímám v Tomášově tvorbě osobité, ale silné propojení přístupů obou učitelů. Jana Hlavenková Prekopová (1981) absolvovala malířský ateliér Petra Veselého taktéž na FaVU.

Mám za to, že partnerským soužitím se přirozeně přibližují i témata, jimž se umělci věnují. Díky tomu vznikají výstavy, které jsou vrstevnatým a přitom odlehčeným pohledem na fenomén přírody a jeho reflexi v naší společnosti.

5 minut za městem, Tomáš Hlavenka a Jana Hlavenková Prekopová, galerie Alternativa OGV Jihlava, 17. září – 18. října 2015.

Text vyšel ve zkrácené podobě v časopise Ateliér (č. 20 / 2015).