Volby, které nikdo nevyhrál
Na tomto místě měla být analýza parlamentních voleb. Nebude.
Abyste totiž mohli něco analyzovat, musíte tomu rozumět. Tomu, co se stalo
v předvečer půlkulatého výročí vzniku republiky, však při nejlepší vůli
rozumět nelze.
Nečasova vláda packalů opřená o samozvaný spolek LIDEM byla
už tak neudržitelná, že si všichni přáli předčasné volby. Když k nim
došlo, dostavilo se necelých šedesát procent voličů, což je historicky nejnižší
výsledek.
Podle průzkumů veřejného mínění českým voličům ze všeho
nejvíc vadí neprůhledné rozdělování veřejných prostředků, které většinou končí
v kapsách různých vykuků. Proto téměř pětinu hlasů získal největší
příjemce dotací u nás, který vydělal deset miliard jenom na zákonu o
biopalivech.
Po sedmi letech destruktivního vládnutí pravice, které vedlo
ke zhoršení všech ukazatelů kvality života, získává nejsilnější opoziční strana
v každých volbách méně a méně hlasů (od roku 2006 ztratila sedm set tisíc
voličů). K horšímu výsledku, než byl ten letošní, by ČSSD nedovedli ani
Pepek Vyskoč a Jack Rozparovač coby volební lídři.
Mediální fronta různých osobností před volbami vehementně varovala
před návratem komunistů. A úspěch se dostavil: nejmocnějším mužem v zemi
se stal kariérní komunista, podezřelý ze spolupráce s StB.
Sociální demokracii prý voliči potrestali za vnitřní
nejednotnost. Tím, že hlasovali pro slepenec korporativistických byznysmenů a
elitářských intelektuálů, kteří se nemohou shodnout prakticky na ničem.
Ať dnes hovoříte s kýmkoli o čemkoli, shodnete se nakonec
na jediném nezpochybnitelném faktu: že potraviny jsou v naší zemi
nechutné, předražené a mnohdy přímo zdravotně závadné. Proto představuje
největší naději na ozdravení českých poměrů největší výrobce těchto potravin.
V roce 2010 si mnozí slibovali změnu k lepšímu od
hnutí sebevědomých prominentů, kteří dosud neměli s politikou nic
společného. Zakrátko tato parta ukázala svou nenažranost a diletantismus, takže
byla všemi nalevo i napravo mocně nenáviděna. Proto voliči opět zvolili hnutí sebevědomých
prominentů, kteří dosud neměli s politikou nic společného. (Voličům Věcí
veřejných se dá ještě odpustit: volili Johna a Klasnovou a netušili, že
skutečným majitelem strany je Bárta a ABL. Naproti tomu voliči ANO 2011 hrdě
hlasovali pro Babiše právě proto, že je to Babiš, šéf Agrofertu.)
Zemanovci jsou strana bez smysluplného programu, za kterou
stojí velké a ne zrovna čisté peníze. Proto jejich potenciální voliči odešli
k Babišovi, potažmo Okamurovi.
Prezidentské volby ukázaly vzrůstající zájem mladých lidí o
politiku. Ve sněmovních volbách se politické subjekty, které postavily kampaň
na tom, že jsou to strany mladých a pro mladé (tedy zelení a piráti), navzdory
lákavému programu ani nepřiblížily pětiprocentní hranici. Dohromady získaly
necelých tři sta tisíc hlasů. Pro srovnání, Vladimír Franz, obracející se
k podobnému elektorátu, získal v prvním kole 351 916.
Ačkoli do parlamentních lavic se všichni cpali s dosud nevídanou vehemencí, vládní zodpovědnosti se naráz nechce ujmout nikdo. Ačkoli uspěly strany hlásící se ke středu a odmítající pravolevé dělení, ještě nikdy nebyla sněmovna tak rozhádaná a sestavení jakékoli koalice tak obtížné.
Karel Schwarzenberg prý prohrál prezidentské volby proto, že
ho voliči odhalili jako simulakrum: tedy něco, co se tváří, že je něčím jiným,
než ve skutečnosti je. Češi odmítli kýč a zvolili brak (estetika definuje
rozdíl mezi kýčem a brakem tak, že kýč ještě předstírá jakési hodnoty, kdežto
brak otevřeně hraje na nejnižší pudy).
Vy tomu rozumíte? Já ne.
Poselství z letošních voleb zní s klasikem:
„Zanechte vší naděje!“ V rámci stávajícího politického systému zkrátka
změna k lepšímu nepřijde. Definitivně se ukázalo, že volby nejsou soubojem
(byť sebeproblematičtějších) idejí, ale soubojem peněz. Kdo jich má nejvíc,
vyhrává, ať hlásá cokoli.