Otázky bez odpovědi (7. část)
V roce 1966, v době myšlenkového i tvůrčího kvasu v české společnosti, sepsal mladý student fyziky filosofické pojednání o devatenácti kapitolách, v němž si kladl mnohé – pro něj tehdy důležité – otázky. Ani po bezmála padesáti letech nemůžeme říci, že by zcela pozbyly své důležitosti či inspirativnosti. Přinášíme další část tohoto dříve nepublikovaného textu.
Kapitola 8. Aktivita a informace
Motto:
Žít aktivně znamená žít s přiměřenými informacemi.
(Wiener)
Ano, neboť jednáme-li na základě nesprávných a neúplných informací, má i naše jednání jiné výsledky, než jsme očekávali, a to nás nakonec otráví. Přes všechnu nejistotu někdy víme, kam chceme dojít, jsme však bezmocni, protože neznáme cestu. Stále více lidí je odsouzeno žít v pasivitě, třebaže jim nechybí odvaha ani rozum, mozek bez informace je však jako mlýn, který mele naprázdno. Mluvíme o informační krisi, která je velkým problémem naší doby.
Tento problém je často chápán jednostranně. Jediné zlo se vidí v nepravdivých zprávách novin, v bezobsažných projevech státníků, v nechuti připustit kritiku vlastních rad. Mnoho se očekává od otevření hranic a volného přístupu k informacím z ciziny.
Na tom je mnoho pravdy. Doby temna začínají stahováním závor a pálením knih. Jakmile jsou země neprodyšně odděleny železnou oponou, vaří se v nich národy na šťávě vlastní hlouposti, lze jim lhát téměř bez omezení, neboť nemají možnost zjistit pravdu. Tyto doby jsou již za námi a zdálo by se, že máme všechny možnosti k pravdivému poznání. Po jisté době však zjišťujeme, že volný přístup k informacím ještě zvyšuje chaos, který již máme v hlavě. Je totiž zřejmé, že v rozděleném světě budou i informace protichůdné, poněvadž mohou nyní být konfrontovány, jsou zkreslovány daleko rafinovaněji. Ale i kdyby se noviny snažily psát pravdu, nebyli bychom zachránění.
Je totiž stále jasnější, že vše, co se můžeme dovědět z novin a z projevů, ulpívá na povrchu jevů, jejichž podstata často není známa vůbec nikomu. Člověk, který se domnívá, že pozná svět četbou novin, připomíná vězně z Platonova podobenství o jeskyni, sedí obrácen ke stěně, vidí stíny a považuje je za skutečnost samu. Značná část informace, na niž jsme odkázáni, je informačním balastem, který si zbytečně naléváme do hlavy, ačkoliv neříká nic, co by nám umožnilo jednat. O čem jsme mluvili, týká se hlavně informací politických. Jinde je však situace stejně vážná, třebaže nikdo nemá v úmyslu informace zkreslovat či tajit.
Kdyby bylo možné seznámit lidi s výsledky současné vědy, vedlo by to snad ke značné změně jejich nazírání na svět. Dokonce i pro vědce je však již nemožné plně sledovat vývoj ve svém vlastním oboru. A tak věda obohacuje lidí materiálně, méně však intelektuálně, a to ještě prohlubuje současné rozpory. Zatímco věda odkrývá překvapivé souvislosti jednotlivých modelů, pocit jednoty světa v hlavách lidí se rozpadá. Jsme obklopeni nepochopitelnými mechanismy společenskými i technickými, stáváme se cizinci ve světě, jemuž nerozumíme.
Není jasné, jak řešit tyto problémy. Moderní technika ovšem usnadní třídění i získávání vědeckých informací. Tak se dovíme isolovaná a zhuštěná fakta, my však nejvíce toužíme po vědomí jejich souvislosti. Zatím není čas ani odvaha k hledání skutečného východiska.
Nejsou tyto úvahy zbytečným nářkem? Což nevíme více, než lidé kdykoliv v minulosti? Absolutní rozsah informace se ovšem prudce zvýšil, ale stejně prudce klesá její podíl na našem jednání. Mluvíme o věcech, kterým nerozumíme, rozhodujeme o lidech, které neznáme, a o záležitostech, které nemůžeme posoudit. Děláme nemožné, kybernetický stroj by se na našem místě zastavil. A mnohdy si to ani neuvědomujeme.
Pokračování příště
1. část – Kapitola 1: Mluvení do prázdna, Kapitola 2: Hledání kocoura
2. část – Kapitola 3: Relativnost jistot
3. část – Kapitola 4: Člověk a lidé
4. část – Kapitola 5: O štěstí a neštěstí
5. část – Kapitola 6: Svoboda
6. část – Kapitola 7: Bytí a aktivita