Počteníčko: Proč je věž v Pise šikmá
Apokryf z pera Jurije Brězana.
Naposledy jsme byli v Pise. Bylo tam na všech ulicích a náměstích oznamováno, že tamější vévoda chce nechat vydělat pytel peněz malíři, který ho pořádně namaluje. Vydali jsme se k němu a tady Krabat řekl: „Tady můj přítel tě namaluje!“
Vévoda řekl. „Když mě namaluje tak, jak mě ukazuje zrcadlo, nechám vám oběma srazit hlavu; namaluje-li mě krásnějšího, než skutečně jsem, nechám vás vedle sebe pověsit na šibenici; když mě však namaluje tak, jak se vidím já sám, dostane pytel zlata a stanete se staviteli mého dómu.“
Potom nás odvedl k oknu a ukázal na sedm hrobů. „Tam leží malíři, kteří to – bohužel – nedokázali!“ řekl a rozesmál se, hrb jako velbloud, trpasličí nohy končily koňským kopytem, trup mohl patřit nějakému obru.
Poradili jsme se.
„Nech připravit pytel zlata, pane vévodo!“ A pustil jsem se do práce.
Za týden byl obraz hotov: přikrčen na jednom koleně, napínal vévoda luk a přivřeným levým okem mířil na nějakého Turka, hrb byl kryt vytočeným ramenem.
Nic mu nechybělo, nic nebylo navíc, byl jaký byl, ale jeho ošklivost nebylo vidět.
Vévoda si obraz dlouho prohlížel a nakonec spokojeně zabručel: „Namalovals mě, jaký doopravdy jsem. Dostaneš tedy svoje zlato. Ale napřed musíte vedle mého dómu postavit věž se zvonicí. Ať je rovná a dosahuje až k oblakům jako duch sídlící v mém těle!“
Domluvil a nechal připravit dvoje nosítka, do prvních postavil obraz, který jsem namaloval, do druhých nasedl sám a poručil sluhům, aby s ním a s obrazem obešli celou zemi. Všichni lidé museli vyjádřit svůj názor na obraz; kdo ho chválil, musel zaplatit stříbrňák, protože mu bylo umožněno vidět tak vzácné umělecké dílo; kdo ho nepochválil, ztratil za trest celé své jmění, protože se odvážil vidět svého pána jinak, než se viděl on sám.
Celý rok táhl vévoda zemí a ždímal své poddané. Když se vrátil do Pisy, byla věž, obraz jeho ducha, hotova: Stála šikmá vedle dómu a z každého klenutého okna (a bylo jich mnoho) vykřikoval osel.
Vévoda štěkal zlostí jako váš zlatý pes a na místě se skácel jako podťatý.
Bylo po něm.
Jurij Brězan: Krabat. Z horní lužické srbštiny přeložila Ingrid Vedralová. Práce, Praha 1982. (Originál vyšel roku 1976 v nakladatelství Domowina v Budyšíně.)
Další úryvky z Krabata Jurije Brězana si můžete přečíst:
- v KN 30/2015: Město zlatého psa
- v KN 26/2015: Liberté égalité fraternité, kde jsme též přinesli medailonek o autorovi a o mytickém Krabatovi.