Zubatá s kosou slávy

Obrázek nebo fotografie#19039

 

Báseň, kterou písničkář Jaroslav Hutka napsal na Svatého Mikuláše minulého roku a poskytnul ji našemu týdeníku.

Okno ve mně má zataženou záclonu

protože to bude někdo po mně číst

luštit

mocně nechci

a zároveň žebrácky si přeji aby uši rostly místo lesů

zveřejněním se nahé a odvážné tělo zase obléká do střihu módy

srozumitelnosti televizních plivanců a smrdících kaluží novinových stránek

že já už přes ten oděv nezahlédnu

který sval to byl

a jaká zranění vedla k tomu

že píšu do měkkých pohovek

na kterých včera smrt roztočila svou káču

a dětskými prsty se dotkla šesti strun, které vydechly a roztály

propadly se modře v posledním vytrácejícím se efektu

člověk měl tušit

že ten dávný pramen vzpoury nedoteče do moře

ale zase jen do země

a že hudba

která jako pavučina pochytala zmatené mouchy publika

má své vzácné čmeláky, kteří se urvou manažerským úvazkům

a poblitosti bodování televizních soutěží o mrzkost

obrovský slepý a neslyšitelný netopýr vzlétá nenávratě do hvězd

jako meteor vzdalující se zemi smrští blesku

aby vyzval a přepadl netečné komety ikonografie

nasadil jim tulipány do ocasu, který tlačí před sebou

kde se po dlouhá léta

naše koncerty propadaly do bezbožného prázdna

nezaznamenatelné svobody

která průvanem zapomínání zháší červánky

a krasavice svléká jen pohledem tónů otisklých do slov dlouhých písní

peče se děťátko jak ryba byla zkamenělá brána

na chvíli vyvrácená do rozervané propasti v moři nevědomí

vyvlekli jsme zase láskyplné mračí se mračí z pralesů starých pochyb

do foklorovací pumpičky vlasteneckého šohajkování

prosmekli jsme se a nebyli za to zabiti

jen otevřené moře nepaměti průchod za námi zase zatopilo

v životě stále utlačenějším tím nejvýnosnějším obchodem s chudobou

spojených emirátů hudby všech radiožurnálů světa

v mramorové kafilárii

...a snad už to teď konečně nikoho nebaví číst dál

nechci být srozumitelný

a háčkovat dečku smrti do muzea uznání

věřím

že budeš monumentálně zapomenut

ty trpasličí pomníčky před vilami pamětníků by byla teprve smrt

laciné ozdoby pamětihodnosti uzákoněné parlamentem

skutečné stopy se dají najít jen za nepřestupnými obzory nedohlednosti

kam se ale nikdo nechce dívat

ticho bolí

to není uřvaná aréna

kde jsme předhazováni dravým šelmám úspěchu

po tobě se hodně sápaly

ale věčně chcípaly v obrovských sálech

když nenašly ty zadní východy

kterými jsi jim zdrhnul

do domácího županu

který půjčují jen andělé

ve dvoranách

kam zubatá s kosou slávy nesmí