Zubatá s kosou slávy
Báseň, kterou písničkář Jaroslav Hutka napsal na Svatého Mikuláše minulého roku a poskytnul ji našemu týdeníku.
Okno ve mně má zataženou záclonu
protože to bude někdo po mně číst
luštit
mocně nechci
a zároveň žebrácky si přeji aby uši rostly místo lesů
zveřejněním se nahé a odvážné tělo zase obléká do střihu módy
srozumitelnosti televizních plivanců a smrdících kaluží novinových stránek
že já už přes ten oděv nezahlédnu
který sval to byl
a jaká zranění vedla k tomu
že píšu do měkkých pohovek
na kterých včera smrt roztočila svou káču
a dětskými prsty se dotkla šesti strun, které vydechly a roztály
propadly se modře v posledním vytrácejícím se efektu
člověk měl tušit
že ten dávný pramen vzpoury nedoteče do moře
ale zase jen do země
a že hudba
která jako pavučina pochytala zmatené mouchy publika
má své vzácné čmeláky, kteří se urvou manažerským úvazkům
a poblitosti bodování televizních soutěží o mrzkost
obrovský slepý a neslyšitelný netopýr vzlétá nenávratě do hvězd
jako meteor vzdalující se zemi smrští blesku
aby vyzval a přepadl netečné komety ikonografie
nasadil jim tulipány do ocasu, který tlačí před sebou
kde se po dlouhá léta
naše koncerty propadaly do bezbožného prázdna
nezaznamenatelné svobody
která průvanem zapomínání zháší červánky
a krasavice svléká jen pohledem tónů otisklých do slov dlouhých písní
peče se děťátko jak ryba byla zkamenělá brána
na chvíli vyvrácená do rozervané propasti v moři nevědomí
vyvlekli jsme zase láskyplné mračí se mračí z pralesů starých pochyb
do foklorovací pumpičky vlasteneckého šohajkování
prosmekli jsme se a nebyli za to zabiti
jen otevřené moře nepaměti průchod za námi zase zatopilo
v životě stále utlačenějším tím nejvýnosnějším obchodem s chudobou
spojených emirátů hudby všech radiožurnálů světa
v mramorové kafilárii
...a snad už to teď konečně nikoho nebaví číst dál
nechci být srozumitelný
a háčkovat dečku smrti do muzea uznání
věřím
že budeš monumentálně zapomenut
ty trpasličí pomníčky před vilami pamětníků by byla teprve smrt
laciné ozdoby pamětihodnosti uzákoněné parlamentem
skutečné stopy se dají najít jen za nepřestupnými obzory nedohlednosti
kam se ale nikdo nechce dívat
ticho bolí
to není uřvaná aréna
kde jsme předhazováni dravým šelmám úspěchu
po tobě se hodně sápaly
ale věčně chcípaly v obrovských sálech
když nenašly ty zadní východy
kterými jsi jim zdrhnul
do domácího županu
který půjčují jen andělé
ve dvoranách
kam zubatá s kosou slávy nesmí