Lidstvo potřebuje zaujmout nový postoj k přírodě, aby dokázalo předejít destruktivním následkům své vlastní činnosti a současně hlouběji pochopilo smysl existence přírody i Země jakožto vyššího celku. Přinášíme první ze série základních textů k novému uchopení vztahu mezi přírodou a člověkem.

Daňové eskapády ministra financí z pohledu zkušeného podnikatele.

Rozhovor s Vlastislavem Tomanem (1929), publicistou, spisovatelem a dlouholetým šéfredaktorem oblíbeného časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců a propagátorem komiksu. Řeč přijde i na spolupráci s legendárním spisovatelem Jaroslavem Foglarem.

V sobotu 18. února oslavil své 85. narozeniny Miloš Forman, jeden z tvůrců tří zásadních fenoménů československé kultury padesátých a šedesátých let (Laterny magiky, Divadla Semafor a československé nové filmové vlny), který po svém odchodu roku 1968 kromě americké filmové kultury výrazně ovlivnil i poměry československých umělců v exilu i doma (a to nejen tím, že řadu z nich přizval, aby se stali spolutvůrci jeho amerických filmů, které měly globální publicitu a byly oceňovány Oscary). Autorovi tohoto životopisného eseje byl kromě toho, že film je jeho oborem, osud Miloše Formana přiblížen tím, že se třikrát protnul s osudem jeho rodu i jeho osobně.

Několik poznámek k televiznímu pořadu Budoucnost člověka jako živočišného druhu.

Pár veršů básníka, který sám sebe ze skromnosti nazývá nebásníkem.

Prostor mezi hotelem Intercontinental a sídlem Ministerstva průmyslu a obchodu je dnes anonymní částí velkoměsta. Ale ještě před sto lety zde ležela čtvrť Na Františku, jeden z nejsvéráznějších koutů staré Prahy: křivolaké uličky, zchátralé domy, mnohdy pamatující středověk, skryté dvorky a ohrady, krčmy páté cenové skupiny a nevěstince; díky poloze na břehu Vltavy měla oblast i cosi z námořnické romantiky, takové malé středoevropské Marseille. Zdejší obyvatelé žili v bídě, dnes už stěží představitelné, ale život si uměli užívat tak, že si to dnes už také stěží umíme představit. A dařilo se v tomto slumu i Múzám: sem chodil Karel Hynek Mácha za krásnou, ale chudou Márinkou, pocházel odsud Karel Sabina, který byl z generace roku 1848 nejchytřejší a také nejhůře skončil, v Anežském klášteře vyrůstala Winterova Rozina Sebranec. Žila zde malířská rodina Mánesova i Jindrové z rodinné ságy Karla Matěje Čapka-Choda, do zdejších uliček umístil Jaroslav Foglar podivuhodnou chlapeckou republiku Vontů, byl tu i ševcovský verštat nešťastného Hondy Cibulků z veršovaného románu Jaromíra Johna. A také se na této periferii vzdálené jen pár kroků od Staroměstského náměstí narodil Géza Včelička, který zachytil zdejší atmosféru ve vzpomínkové knize Pražské tajemství.

Za Helenou Štáchovou a jejím divadlem.