Evropské panoptikum
Copak byste řekli, že dnes dělají Radek John, Vladimír Stehlík, Adam B. Bartoš, Ludvík Zifčák nebo Olga Zubová? Hádáte, že si nechali udělat plastickou operaci a falešné doklady a zmizeli v hlubinách amazonského pralesa, kde se modlí, aby se na jejich existenci co nejdříve zapomnělo, jinak ani jejich pravnuci nebudou moci vyjít mezi slušné lidi? Samá voda! Všichni tito výtečníci (a celé pluky dalších, neméně vypečených) právě kandidují do Evropského parlamentu.
Před sněmovními či krajskými volbami býváme svědky zajímavého paradoxu: uchazeči o státní funkce nám svůj životní rozhled předvádějí papouškováním vousatého bonmotu o státu jako nejhorším možném hospodáři. Volby jsou tak u nás vlastně soutěží o nejhoršího hospodáře: a nutno přiznat, že výsledky tomu odpovídají. Analogicky se kampaň před evropskými volbami stává soutěží o to, kdo Evropskou unii nejvíc nenávidí. Europoslaneckým platem ovšem žádný z těchto echt vlastenců nepohrdne; podobají se tak oněm rozumbradům, kteří za minulého režimu vstupovali do KSČ, aby ji rozvrátili zevnitř (a pak pro samé prebendy na to rozvracení nějak zapomněli).
Z potenciálních zástupců naší země v Evropském parlamentu (ano, oni nás tam opravdu budou zastupovat: proč a jak, o tom něco napíšu příště) vidím jen dva, kteří s trochou dobré vůle představují formát větší než okresní. Prvním je Pavel Telička: muž, který se proslavil hlavně tím, že za každé vlády uměl nabrat správný vítr do svých plachet. Když se pro Babiše angažuje i on, dá se předpokládat, že tahle bublina hned tak nesplaskne. Druhým je Jan Keller, který by mohl proměnit ustálený image ČSSD jako strany bez barvy a bez zápachu, která se nechává pasivně smýkat okolnostmi. Problém je, že tento profesor je poněkud neřízená střela, která nepochybně nadělá hodně vrásek i starousedlíkům v Lidovém domě. Přiznávám, že hysterické záchvaty, které Kellerovy názory vzbuzují u pravicových agitátorů, sleduji se škodolibým potěšením - doufejme tedy, že se nenechá ochočit a bude podobným způsobem iritovat politikáře a technokraty ve vlastní straně.
