Glosa k Noamu Chomskému
Návštěva světoznámého lingvisty a politického aktivisty v České republice vyvolala řadu reakcí. Od obdivných po odmítavé. Chomskému lze vyčítat ledacos, ale rozhodně ne upřímně míněné a důsledné angažmá v boji proti zneužívání moci.
V záplavě reakcí najdeme i takové, které Chomského dehonestují (například Jan Jandourek v Reflexu) a případně mu vyčítají - na základě některých jeho kontroverzních výroků - snad i nějaké sympatie vůči totalitním socialistickým režimům, včetně toho našeho normalizačního po osmašedesátém. Jandourkův text, kde Chomského označuje za jednoho "z prominentních intelektuálních breptů západního světa" nese název Chomsky řekl, že se tu za komunistů tolik netrpělo. Škoda, že tu nebyl. (http://www.reflex.cz/clanek/komentare/56947/jan-jandourek-chomsky-rekl-ze-se-tu-tolik-za-komunistu-netrpelo-skoda-ze-tu-nebyl.html) Myslím, že to je hrubé a účelové zkreslení, byť povaha Chomského amerického disidentství je jiná, než jak vnímáme disidenty v naší socialistické éře. Mám k tomu osobní poznámku.
Byl jsem v roce 1994 na přednášce Noama Chomského na Indiana University v Bloomingtonu. Šel jsem tam na základě šeptandy a amatérských letáčků rozesetých po campusu. Americký intelektuál disident. Z našeho pohledu trošku legrační - přestože akce neměla žádnou oficiální podporu univerzity, tak bylo narvané auditorium. Nikde žádná policie, žádné rozhánění, jak bychom čekali u disidentské akce my ze světa za zdí. Chomsky přišel ve svetru, obyčejný chlapík. Nerozuměl jsem veškeré problematice, o níž byla řeč, ale zaujal mne neokázalým vystupováním, osobním kouzlem a zjevně velkým přehledem.
Nekomentuju Chomského názory, ale vím, že je to angažovaný člověk, který je schopen i ledacos obětovat pro pomoc tam, kde to považuje za potřebné. Jedná tak i za cenu kontroverzí a značných osobních nepříjemností. A rozhodně mu nelze vyčítat neinformovanost: Když se brzy po osmašedesátém zformovala první otevřená opozice normalizačnímu Husákovu režimu - bylo to v roce 1971 v Brně a jádrem byla letáková akce s výzvou občanům, že mají právo nevolit nový režim, vůdcové této akce, Jiří Müller a Jaroslav Šabata, byli potrestání několikaletým vězením. Chomsky se jich veřejně spolu s dalšími osobnostmi zastal v roce 1974 v New York Review of Books: http://www.nybooks.com/articles/archives/1974/nov/28/victims-2/
Myslím, že takto nevypadá reakce člověka, který neví, jak to chodilo za husákovského režimu.
